Tento článek je součástí Special Reportu: Ústecký kraj spolupracuje se Saskem na ochraně přírody i historického dědictví
Od vstupu Česka do Schengenu a oficiálního konce hranic na česko-německém pomezí uplynulo již 17 let. Partnerství Ústeckého kraje a Saska, respektive jejich spolupráce v rámci tzv. euroregionů, trvá ještě déle. Naráží však na překážky v podobě nedostatečné jazykové vybavenosti.Spolupráce napříč evropskými hranicemi je přirozená, potřebuje ale podporu. Pomáhají s ní například prostředky ze zvláštní unijní obálky, zejména evropského fondu regionální rozvoje. Díky těmto penězům je možné financovat různé přeshraniční projekty, zaměřené například na podporu místní ekonomiky, ale také infrastrukturu, vzdělávání, kulturu nebo životní prostředí.
V případě Krušnohoří na česko-německých hranicích spočívá úspěch především v dlouhodobosti vzájemné spolupráce, uvedla na regionální debatě pořádané serverem EURACTIV.cz Elke Zepak, jednatelka Euroregionu Erzgebirge-Krušnohoří. Právě euroregiony poskytují městům, obcím a dalším místním strukturám z obou stran hranice platformu pro dialog a přípravu společných projektů.
Příkladem dobré praxe podle ní je například archeologický projekt světového dědictví, hornický region Krušnohoří. Ten se proslavil především bývalými hornickými městečky, ale také zachovalými doly a krajinou po těžbě cínu.
Přestože je péče o společnou historii na české i německé straně hranice jedním z pilířů přeshraniční spolupráce, práce nekončí rozhodně jen u ní. Důležitou spojnicí Česka a Německa je pro Ústecký kraj také řeka Labe. Právě ta, kvůli svému dopravnímu i ekologickému významu.
Euroregiony ale za dobu své existence prožily obrovský vývoj, a zatímco původním zamýšleným smyslem bylo pomoci „připojit“ Česko zpět ke zbytku Evropy, dnes již celá generace lidí hranice mezi oběma zeměmi v regionu ani nevnímá, komentuje jednatel české strany euroregionu Euroregion Elbe/Labe Vladimír Lipský.
S tím souhlasí vedoucí Institutu pro vodní politiku a diplomacii Univerzity J. E. Purkyně Ústí nad Labem Richard Grünwald. I podle něj se za dvacet let odehrály významné změny, ale stále je na obou stranách hranice dostatek práce.Hledání společné řeči
Hlavním úkolem tak nyní je budování schopnosti lidí dobře spolupracovat a vzájemně si rozumět, okomentoval Lipský. Důležitou roli proto hraje také přeshraniční kontakt v oblasti vzdělávání. Právě jazyk totiž bývá nepřekvapivě častou bariérou. Na českých školách však je nabídka jeho kvalitního studia podle Lipského bohužel relativně malá. „To, co postrádám v Ústeckém kraji, je že nemáme žádné čistě německé gymnázium, které by vyučovalo třeba tak, jako je to v Pirně, kde je česko-německé gymnázium,“ myslí si. „Mluvil jsem se spoustou rodičů, kteří mi říkali, že by byli ochotní své dítě do takového gymnázia vozit, pokud by rovnou nešlo zvolit cestu nějakého internátu.“ Angažovat by se v tomto podle něj mělo angažovat jak ministerstvo školství, tak vedení kraje. „Čím dál méně žáků se učí němčinu,“ souhlasí Christian Rühmkorf z Česko-německé obchodní komory. Namísto, aby se v posledních letech dostupnost vyučování němčiny v Česku spíše zlepšovala, jde vývoj spíše opačným směrem. Zatímco dříve bylo studium na gymnáziu v Liberci možné zakončit německou maturitou, dnes to již nelze, podělil se o osobní zkušenost. Žáci si ale podle něj mohou stále pořídit ty nejvyšší certifikáty z německého jazyka. Znalost němčiny vnímá především jako překážku pracovního trhu a lepší hospodářské spolupráce. Je to totiž především Německo, kam většina Čechů směřuje za prací. „To (nedostatečná znalost němčiny) je problém, kterým se já a moji kolegové neustále zabýváme,“ dodává.Hrady a zámky na Olomoucku se mají v budoucnu napojit na evropskou stezku
