Jak se na nový post Jozefa Síkely dívají humanitární organizace? Zavládla téměř až panika, popisuje v rozhovoru Michala Traplová z Člověka v tísni. Nyní bude záležet na tom, jak se Síkela nového postu chopí. Hlavním úkolem Síkely nyní podle Traplové bude vybalancovat nároky Ursuly von der Leyen, jako je směřování projektů do strategických regionů, a původním účelem portfolia, kterým je rozvojová pomoc.
Michala Traplová je pracovnicí neziskové organizace Člověk v tísni na oddělení humanitární pomoci a rozvojové spolupráce. Jako pozorovatelka se účastnila slyšení Jozefa Síkely před poslanci Evropského parlamentu v Bruselu.
U slyšení českého kandidáta Jozefa Síkely před europoslanci v Bruselu jste byla osobně přítomná. Sama jsem častokrát slyšela interpretaci, že si pan Síkela byl výrazně jistější v ekonomických otázkách, a naopak v těch „měkčích“ tématech, jako je například rozvojová nebo humanitární pomoc, si byl jistý méně. Jak to působilo na vás?
Na mě to působilo velice dobře. Musím říct, že jsem byla několikrát silně překvapená, že slyším bankéře a bývalého ministra průmyslu a obchodu poměrně dobře obhajovat rozvojovou spolupráci. To bych si nedovedla představit, že se může stát. Samozřejmě má zkušenost v investicích a velkých strategických projektech – proto asi dostal i toto portfolio, protože se v něm nachází agenda Global Gateway.
Mně ale přišlo, že byl na rozvojovou spolupráci opravdu dobře připravený. Určitě jste si všimla, že některé otázky byly spíše detailní, týkaly se konkrétních států nebo agendy, která je navázaná třeba na Critical Raw Material Act, což bude taky součástí jeho portfolia. Ale pokud jde o tu obecnou znalost, tak mě opravdu mile překvapil.
Takže s tou interpretací, jak jsem ji popsala, nesouhlasíte.Jako zástupce rozvojového sektoru jsem ráda, že jsem slyšela z jeho úst, že bude respektovat původní účel portfolia, kterým je redukce chudoby, udržitelný rozvoj a lidskoprávní problematika rozvojových projektů.
Zmínil, že bude konzultovat občanskou společnost a případně i nevládní organizace, které mají v této oblasti zkušenosti. To mě potěšilo, protože původní reakce na to, že získal toto portfolio, byla orientovaná spíše na tu byznysovou stránku. Nemůžu říct, že bych měla dojem, že by měl nějakou povrchní znalost. Ani kolegové, kteří to sledovali on-line, to takto nehodnotili. Myslím, že vzhledem k tomu, že je to pro něj nové portfolio, tak si ho opravdu dobře nastudoval. Je vidět, že tým ho dobře připravil. Za mě v pořádku.
Balancování mezi obchodem a rozvojovou pomocí
V dosluhující Evropské komisi měla na starosti portfolio mezinárodního partnerství finská komisařka. Jak jste spolupracovali s ní a co teď očekáváte, když mezinárodní partnerství EU povede Čech?
Samozřejmě je významný rozdíl v tom, že je to zkrátka Čech – ačkoliv jako komisař by měl působit spíše na mezinárodní nebo evropské úrovni a neměl by výrazně podporovat českou vazbu. Předchozí komisařka, se kterou jsme měli standardní zkušenost, byla spíše vzdálená. Evropská unie je druhým největším dárcem, máme odtamtud přes 30 % našeho rozpočtu. Od roku 2016 jsme měli nižší desítky projektů, takže máme jak technické, tak obsahové zkušenosti s komisariátem.
S paní komisařkou jsme byli v kontaktu spíše okrajově, protože tam zkrátka nebyla tak silná provazba. Pro ni to byl spíše nižší typ spolupráce. Paní komisařka také nedělala oblasti rozvojové spolupráce nijak silný mediální obraz. Možná i proto padaly otázky typu „Co přinese mezinárodní partnerství?“ a „Co to znamená pro Českou republiku?“ My, jako česká organizace, doufáme, že to pomůže u české veřejnosti pochopit význam mezinárodního partnerství a rozvojové pomoci.
Česká republika určitě má v rozvojovém portfoliu nesplněné domácí úkoly. Dlouhodobě nedosahujeme stanoveného procenta na rozvojovou spolupráci, místo požadovaných 0,17 % HDP jsme na 0,13 %. Pokud nový komisař pomůže tuto situaci zlepšit a přinese větší podporu pro rozvojovou spolupráci, budeme rádi. Pro nás jako organizaci to znamená pokračování standardní spolupráce s DG INTPA (Generální ředitelství Komise pro mezinárodní partnerství) a DG ECHO (Generální ředitelství pro humanitární pomoc a civilní ochranu).
Jaké tedy podle vás jsou ty hlavní oblasti, na které by se měl pan Síkela zaměřit? Už jste zmínila komunikaci doma, čili zvedat téma rozvojové pomoci v České republice – jaké měly být další úkoly?
To asi nebude jeho úkol, protože to by měl být úkol pro jeho komunikační tým…
To každopádně, ale záleží samozřejmě i na sebeprezentaci a motivaci samotného komisaře. Zkrátka se prosadit, jak se to podařilo například končící paní komisařce Věře Jourové.
Ano, to určitě bude mít. Portfolio mezinárodního partnerství podle mě stojí na dvou hlavních tématech. Prvním je agenda Global Gateway – u té v komunitě rozvojových a humanitárních organizací panovaly obavy, aby se celá rozvojová spolupráce neredukovala pouze na ni. Tento nástroj je legislativně i legálně stále součástí rozvojové spolupráce a čerpá finance z jejího rozpočtu. Doplňující finance, o kterých se mluví – oněch často zmiňovaných 300 miliard eur, by měly pocházet z externích zdrojů, jako jsou soukromé investice nebo bankovní záruky.
Ale portfolio jako takové nemá investiční charakter, jeho hlavním cílem není zvyšování konkurenceschopnosti Evropy, nýbrž redukce globálních nerovností a podpora udržitelného rozvoje. Je jasné, že bez silnější Evropy se mohou jen těžko podporovat třetí země. To bude velký úkol pro pana Síkelu, vybalancovat to, co od něj zcela jistě chce Ursula von der Leyen (předsedkyně Evropské komise) – jako je směřování projektů do strategických regionů – a původním účelem portfolia. Zároveň se očekává důraz na migraci, té se v našem oddělení nevěnujeme a nechala ji bez dalšího komentáře.
Na slyšení také rezonovaly příležitosti pro soukromý sektor, což koresponduje s obecnou orientací na zapojení investic do těchto projektů.
Síkela prošel grilováním. Neměl to jednoduché, mezinárodní partnerství má řadu protichůdných úkolů, hodnotí experti
Pokud bychom přeci jenom u Global Gateway měly zůstata jmenovat například některé regiony, kam by se měla pozornost pana Síkely upínat, které by to byly?
Ačkoliv o ní není mnoho informací, už nyní je zřejmé, že její těžiště leží především v Africe. Důvodem jsou její surovinové zdroje, vzácné kovy a minerály, které Evropa potřebuje pro diverzifikaci svých zdrojů. Analýza v rámci Critical Raw Materials Act ukázala, že jsme zcela závislí na životně důležitých surovinách, které nejsme schopni těžit v oblastech, kde nemáme možnost působit nebo tam nechceme působit. Afrika naopak představuje region, který tyto zdroje nabízí, a proto se na ni Global Gateway logicky zaměřuje.
Mezi její vlajkové projekty patří Lobito Corridor, tedy koridor mezi Demokratickou republikou Kongo, Zambií a Angolou, včetně napojení na tamní přístavy. Takže si myslím, že to bude regionálně asi hodně Afrika plus Středoasijské republiky.
V souvislosti právě s Kongem europoslanci na slyšení pana Síkely zmiňovali Rwandu. Jak jste se třeba na to koukáte? Je to podle vás v Evropě trochu zamlčený problém?
Zamlčeným problémem celkově zůstává těžba v Demokratické republice Kongo, kde se kovy a minerály nezbytné pro evropský průmysl těží za podmínek zahrnujících dětskou práci, neekologické praktiky i vytěžování nerostných zdrojů. Právě to je jedním z důvodů dlouhodobého vleklého konfliktu v regionu, ve kterém se už vůbec nikdo nevyzná.
Rwanda v posledním roce zlepšila diplomatické styky s Českou republikou, což potvrdila i dubnová návštěva ministra (Víta) Rakušana. Pan Síkela zřejmě na základě těchto kontaktů vnímal Rwandu jako „Švýcarsko Afriky“, jak se sama prezentuje. Pravdou však je, že EU sice letos podepsala memorandum o těžbě a dodávkách těchto nerostných surovin, ale Rwanda tyto zdroje nemá – a dováží je právě z Konga. Je to prostě velký problém, který věřím, že si pan Síkela bude mít příležitost podrobněji dostudovat.
Vidíte tu rozbitou silnici? Ta je čínská
Jak na Vás zapůsobilo, že bude právě tohle, jakožto součást portfolia mezinárodního partnerství, mít na starosti právě pan Síkela?
V rozvojové a humanitární komunitě zavládla téměř až panika. Když vyšlo najevo, že to (komisařem pro mezinárodní partnerství) bude Jozef Síkela, bývalý bankéř.
Až tak? Panika?
Až skoro panika. Protože už předtím byly tendence, že se rozvojové portfolio stane investičním portfoliem. Krátkodobě by to možná zajistilo zdroje některých surovin, ale v dlouhodobém horizontu nás to může „kopnout zpátky“. Pokud se opustí oblasti, kde už je vybudovaná stopa a kde se nyní poskytuje systematická pomoc, nemusí se nám to vyplatit.
Je také pravda, že konkrétně v afrických zemích je rostoucí vliv Číny a Ruska, na což dlouhodobě upozorňuje i bezpečnostní komunita. Takže budu jenom ráda – já i (naše) organizace, když Síkela jako český zástupce tohle téma zvedne a umožní širší veřejnosti uvědomit si, že hledání postupných řešení je v zájmu nás všech. Investovat do lidí, kteří tam žijí, do jejich vzdělávání, zkrátka do toho, aby měli zajištěné základní potřeby. Pokud to dělat nebudeme, bude to od nás krátkozraké.
Má podle vás ve vztahu k působení Ruska a Číny na území Afriky ještě Evropa šanci tenhle „gap“ dohnat? Rusko a Čína v Africe investují už desítky let, jde o dlouhodobě budovanou spolupráci. Naopak Global Gateway, která se snaží Hedvábné stezce konkurovat, odstartovala teprve před pár lety.
Ano, relativně pozdě – v roce 2021.
Když jsem byla v Africe, narazila jsem na takový vtip. Když mi ukazovali novou silnici, dodali s úsměvem: „Podívejte, ta je rozbitá, je čínská.“ Čína totiž přistupuje k infrastrukturním projektům tak, že si přiveze všechny pracovníky i materiály, vše rychle postaví – často nekvalitně – a zase zmizí. Nepožaduje od dané země další závazky.
Naopak Evropská unie má jiný přístup: vyžaduje, aby se místní země aktivně zapojila, a také trvá na tom, aby práce vykonávali místní lidé. Tím podporujeme místní trh práce a dbáme, aby naše pomoc nepoškodila lokální trh například dovozem surovin, které lze získat na místě. Díky tomu je naše pomoc středně i dlouhodobě výrazně kvalitnější. Pro některé země sice může být jednodušší sáhnout si na peníze bez dalších podmínek, třeba od Ruska či Číny, ale i taková pomoc má svoji cenu. V případě Ruska je to hraní podle jeho not, u Číny zase něco jiného. Spolupráce nikdy nefungují bez podmínek.
Myslím, že správný čas, aby se Evropa více angažovala, už byl. A příležitost tu stále je. Zároveň ale chci říct, že není správné vnímat africké země jen jako kolbiště mocenských bojů. Jde o svéprávné státy s vlastními národními prioritami a rozhodovacími procesy. To, že je vnímáme jako místo střetů Evropy, Číny a Ruska, je pouze naše evropská perspektiva.
Global Gateway je netransparentní
Často se ve vztahu právě k Síkelovu portfolio zmiňovalo i to, že přinese příležitosti pro české firmy. Není to trochu v rozporu s tím, že by ty příležitosti měly plynout především místním? A jaké ty příležitosti, třeba podle vašich zkušeností z Afriky, jsou?
V oblastech, kde působíme, jako typicky v projektech vodohospodářství nebo zemědělství, dlouhodobě spolupracujeme s českými firmami. Jde o velmi kvalitní a pro všechny zúčastněné strany smysluplnou spolupráci. Bohužel, podmínky nastavené českým státem pro firmy, které chtějí vstoupit na tyto trhy, se v posledních letech zhoršily. Firmy musí provádět risk management, a ačkoliv jim účast přináší benefity, risk může někdy převážit. Bylo by proto vhodné vytvořit pro české společnosti příznivější podmínky, aby se mohly lépe zapojit.
Pokud jde o velké infrastrukturní projekty, o nichž mluvil pan Síkela, jedním z témat kritiky během jeho slyšení byla agenda Global Gateway. Tento program zahrnuje poradní orgán, ve kterém figurují zástupci 59 velkých evropských korporací, jako jsou Total (TotalEnergies SE), Volvo nebo Siemens. Právě jejich zapojení v Global Gateway jako rozvojovém nástroji vyvolává otázky – kritici poukazují na to, že tento model upřednostňuje velké investiční zájmy – zejména ty, které podporuje Ursula von der Leyen – spíše než skutečné cíle rozvojové spolupráce. Korporace získávají přístup na rozvojové trhy prostřednictvím financování, které pochází z rozvojových fondů, což odporuje původnímu účelu těchto prostředků.
Europoslanci opakovaně kritizovali nedostatek transparentnosti. A nejsme to jen my. I europoslanci sami říkají, že nemají dostatek informací o fungování struktur v rámci Global Gateway, což považují za problém. Navíc do programu vstupuje celkem deset bank, včetně Evropské investiční banky a Evropské banky pro obnovu a rozvoj, které mají dodat finanční komponenty.
Jako neziskový sektor nemáme nic proti zapojení soukromého sektoru do projektů v rozvojových zemích, pokud jsou podmínky jasně stanovené a transparentní. Naopak, taková spolupráce může být velmi efektivní. Klíčové ale je, aby kontrolní mechanismy byly nastaveny stejně přísně jako v našem případě. My například musíme reportovat každý pětník, zatímco v Global Gateway se jedná o ohromný balík peněz, u kterých je i pro europoslance složité získat informace.
Jozef Síkela ve své roli komisaře nemá reprezentovat zájmy národního státu, ale celé EU. Myslíte si, že je tváří v tvář téhle skutečnosti realistické, aby se naplnily ty sliby o zapojení právě českých firem?
To je podle mě otázka na české ministerstvo zahraničních věcí. To má na starosti ekonomickou diplomacii, pod kterou tahle agenda spadá. Česká rozvojová banka, která měla usnadnit českým firmám vstup na rozvojové trhy, bohužel není úplně funkční. Navíc zájem českých firem je omezený, což souvisí s komplikovaností systému české zahraniční spolupráce. Pro firmy tak není jednoduché na tyto trhy vstoupit, a situaci komplikují i některé aktuální systémové změny.
Pokud by pan Síkela svým působením dokázal ovlivnit přístup na úrovni ministerstva financí, které často je tím rozhodujícím prvkem, mohlo by to znamenat významný posun.
Například kdyby ministerstvo financí řeklo: „Tady je balík desítek milionů eur, které by mohly získat i české firmy,“ mohlo by to mít zásadní dopad. Jednou z dalších změn by mohlo být navýšení tabulkových míst pro rozvojové diplomaty na ambasádách v zemích, kde by české firmy mohly působit. To byl skvělý výsledek.