Turista si zlomí nohu na české straně Krkonoš. Nejbližší nemocnice je pár kilometrů za hranicí v Polsku, ale záchranka ho tam odvézt nemůže. Místo toho jej čeká cesta do vzdálenější české nemocnice. Evropské regiony nyní volají po změně, která by mohla usnadnit záchranářům práci a lidem v krizové situaci i zachránit život. V krizových situacích rozhodují o životě často minuty. Své o tom ví záchranáři, kteří denně zasahují a pomáhají lidem v nouzi. Na specifické problémy narážejí ti působící v některých přeshraničních regionech. Pokud chtějí pacienta odvézt co nejrychleji do nemocnice, musejí se poohlížet jen po těch na českém území, přestože ta nejbližší je hned za hranicemi. Platí to hlavně pro česko-polské příhraničí.
Zástupci evropských měst a krajů nyní volají po změně a předkládají konkrétní opatření, která by měla přeshraniční spolupráci záchranných složek napříč celou Evropou zlepšit.
„Máme v Česku místa, která jsou daleko více dostupná pro záchranky z druhé strany hranice než z ČR – příkladem je Šluknovský výběžek. Pokud se jedná o infarkt a jde o minuty, tak je těžko pochopitelné, proč tam nemůže přijet za pár minut německá záchranka, ale musí se čekat na tu českou,“ vysvětluje konkrétní příklad
Pavel Branda, místostarosta obce Rádlo a člen Evropského výboru regionů, za který také připravil na toto téma stanovisko.
Výbor regionů má pouze poradní roli, může ale na evropské úrovni zvedat témata, která pálí lidi v regionech. Skládá se totiž ze zástupců místních a krajských samospráv z celé Evropy.
Každá sanitka houká jinak
Čerstvě schválené stanovisko identifikuje překážky spolupráce záchranných složek napříč hranicemi a rozděluje je do pěti kategorií: legislativní, finanční, technické, jazykové a kulturní. Navazuje na práci, kterou již zástupci regionů odvedli ve spolupráci s Evropskou komisí – ta v uplynulých měsících pracovala na tom, aby problémy zjistila a jasně formulovala.
První a největší překážkou jsou legislativní a administrativní rozdíly. Většina států neumožňuje, aby záchranné týmy automaticky zasahovaly za hranicemi bez uzavření mezivládní smlouvy. Zatímco některé země takovou dohodu uzavřenou mají, jiným chybí nebo jsou zastaralé.
Další problém představují finanční otázky, tedy například kdo uhradí náklady spojené se zásahem. Technické překážky se pak týkají rozdílů ve vybavení a komunikačních systémech. Záchranáři z různých států tak často nejsou schopni efektivně komunikovat, využívají třeba jiné frekvence. Každý stát také uznává jiné varovné signály. Jinými slovy – houkání české sanitky nemusí být v zahraničí oficiálně uznáno, její tón je totiž jiný, než ten schválený zahraničními úřady.
Jazykové bariéry zase ztěžují komunikaci mezi záchranáři, operačními středisky nebo pacienty. Nedostatek jazykových dovedností může vést k nedorozuměním, která ohrožují efektivitu zásahu. Kulturní a mentální překážky spočívají v odlišných pracovních postupech, přístupech k řízení a nedostatku důvěry mezi záchrannými složkami různých států.
Podle
Martina Guillerma Ramireze, generálního tajemníka Asociace evropských příhraničních regionů (AEBR), je paradoxní, že spolupráce funguje mnohdy lépe mezi zemí EU a mimounijním státem.
„Mezi Rumunskem a Moldavskem existuje dvoustranná dohoda o záchranných službách, která je mnohem komplexnější a sofistikovanější než mnohá opatření, která máme v rámci vnitřních hranic EU,“ prohlásil Guillermo Ramirez na debatě, kterou k tématu uspořádal Výbor regionů.
Ústecko i Sasko se připravují na dopady klimatických změn. Investovat chtějí do hasičských sborů
Vzorová evropská úmluva by mohla pomoci
Branda ve stanovisku za Evropský výbor regionů navrhuje opatření, která by mohla tyto překážky odstranit. Na úrovni EU doporučuje vytvoření vzorové evropské úmluvy, která by sloužila jako základ pro bilaterální a multilaterální dohody mezi státy. Tato úmluva by měla zahrnovat pravidla pro automatické zásahy za hranicemi, přepravu pacientů nebo sdílení informací.
Výbor regionů pak skrze stanovisko vyzývá Evropskou komisi, aby zvážila možnost nové legislativy, která by harmonizovala pravidla pro záchranné služby v příhraničních oblastech. Zároveň podporuje větší finanční podporu programů, jako je Interreg, které se zaměřují na přeshraniční spolupráci.
Na národní úrovni by státy měly uzavírat bilaterální dohody, investovat do jazykového vzdělávání záchranářů a modernizovat své komunikační a technické systémy, aby byly kompatibilní se sousedními státy. Výbor regionů také zdůrazňuje význam společných cvičení a tréninků, které by pomohly budovat důvěru mezi záchrannými složkami různých zemí.
Stanovisko nyní poputuje na stůl do Evropské komise či k poslancům Evropského parlamentu. Je však nezávazné a záleží na evropských institucí, zda se rozhodnou opatření přetavit do praxe.
Záchranáři se pouští do společných projektů
Mezi českými a zahraničními záchranáři mezitím fungují nebo se rozvíjejí projekty, které mají za cíl podpořit jejich spolupráci.
Už několik let jsou například propojená operační střediska v Jihomoravském a Jihočeském kraji a na Vysočině s těmi v Dolním Rakousku, aby si záchranné složky mohly navzájem vypomáhat.
Jedním z dalších příkladů spolupráce je projekt GÜRD. Ten spojuje Zdravotnickou záchrannou službu Plzeňského kraje a Bavorský červený kříž. Cílem je odstranit administrativní bariéry, zlepšit jazykovou vybavenost záchranářů a zavést moderní digitální nástroje pro jejich komunikaci.
Projekt zahrnuje například digitální atlas klinik, dvojjazyčnou výjezdovou dokumentaci a vylepšení aplikace pro tísňové volání. V budoucnu by měly být implementovány i technologie umělé inteligence pro simultánní překlady během zásahu. Důležitou součástí projektu jsou také společná cvičení, uznávání kvalifikací řidičů sanitních vozidel a krátkodobé stáže.
Přeshraniční projekty budí zájem Čechů i Slováků, byrokracii odbouráváme, říká Smutná z Regionu Bílé Karpaty
