Intenzivní šíření dezinformací lze čekat i během předvolební kampaně v Česku, upozornil ředitel Bezpečnostní informační služby (BIS) Michal Koudelka. Učinil tak na semináři v Poslanecké sněmovně ČR, který se zabýval tématem ovlivňování svobodných voleb.
Přestože pokusy o ovlivňování veřejného mínění v Moldavsku nebo v Rumunsku nejsou do českých podmínek přenositelné jedna ku jedné, podobné snahy se mohou objevit.
„Schopnost a motivace vést a koordinovat podobné operace rozhodně neklesá, spíš vzrůstá,“ konstatoval Koudelka.
Poukázal také na to, že s tímto jevem se už setkaly vlády vedené Andrejem Babišem i Petrem Fialou. Mezi posledními případy, kdy se BIS věnovala podobným zásahům na území Česka, patří kampaň do prezidentských voleb, kdy došlo k šíření podvrženého videa s Petrem Pavlem, a volby do Evropského parlamentu.
Právě video se současným prezidentem bylo podle Koudelky prokazatelně šířené ruským aktérem.
Přestože počet lidí, kteří sledují výhradně dezinformační obsah, je relativně omezený, kvůli umělé inteligenci a konzumaci sociálních sítí je relativně snadné se s takovým obsahem setkat skrze řadu zdrojů.
I proto je nutné tlačit provozovatele sociálních sítí k větší transparentnosti tak, aby bylo možné se podobným kampaním bránit, shrnul Koudelka.
V Rumunsku došlo k hacknutí „algoritmické televize“
Byly to totiž právě sociální sítě, respektive jediná sociální síť, která se v minulých měsících stala hlavním prostředkem manipulace veřejnosti.
V Rumunsku se podařilo prolomit algoritmy TikToku, popsal na semináři v Poslanecké sněmovně ČR mediální analytik Josef Šlerka. Tamní TikTok totiž má, na rozdíl od Česka, počet uživatelů srovnatelný s Faceboookem. Navíc tam namísto sociální sítě plní účel více či méně jako „algoritmická televize“, kterou sleduje značná část obyvatel.
Právě takový kanál je proto optimální nejen pro šíření komerční reklamy, ale také té politické. Sponzorovaná politická reklama je sice na TikToku zakázána, ta organická – tedy šířená přirozeně samotnými uživateli bez finanční podpory – ale ne.
Základem zásahu do rumunských voleb tak byla síť asi 25 tisíc individuálních tiktokových účtů, které byly aktivovány několik týdnů před volbami. Tito „uživatelé“ dokonce sami na síť přispívali, a nestavěli jen na reakcích na cizí obsah. Účty dokonce neměly ani jednu sdílenou IP adresu, a jejich identifikace proto byla velmi těžká, vysvětlil Šlerka.
Kromě těchto účtů figurovaly v ovlivnění tamního TikToku ještě další faktory. Koordinace sdílení příspěvků probíhala i mimo TikTok, především prostřednictvím kanálů, jako je účet @propagatorcg na Telegramu. Ten poskytoval konkrétní pokyny k propagaci zpráv, používání emoji nebo metodám obcházení ověřovacích systémů TikToku.
Kampaň využívala koordinované hashtagy a využívala jak velké influencery, zprostředkovávané agenturou FA Agency, tak mikroinfluencery. Ti postupovali podle předem napsaných scénářů a synchronizovali své publikační plány, což vedlo vzniku koordinovaných vln obsahu, které účinně obcházely algoritmy TikToku a oslovovaly širší publikum.
„Výsledně se dohromady zkombinovaly všechny tyto prvky,“ konstatoval Šlerka. Politická kampaň tak v očích TikToku splňovala pravidla – byla organická a šířená i mezi autentickými uživateli.
Obviňování domácí tajné služby
Už v průběhu volební kampaně si těchto aktivit na síti všiml i samotný rumunský stát a začal s TikTokem o šíření této komunikace jednat. Nevyužil ale například možnost konzultovat celou událost s Evropskou komisí, jak mu umožňuje akt o digitálních službách (DSA).
Zda byli do tohoto případu zapojeni i zahraniční aktéři, zatím nebylo podle Šlerky dokázáno.
„Obecně platí, že není možné snadno označit původce různých útoků nebo kampaní (…),“ připomněla bývalá česká eurokomisařka a současná prorektorka Univerzity Karlovy Věra Jourová. Například StratCom, součást diplomatických služeb EU, která funguje pod Evropskou komisí a která má za hlavní úkol sběr dat dokazující cizí vliv na domácím území, málokdy podle Jourové nachází přímou spojnici mezi kampaní a jejím jednoznačným viníkem.
Přestože většina prstů ukazuje víceméně ze zvyku na Rusko, rumunský ústavní soud jej za hlavního viníka neoznačil.
Jedním z dezinformačních narativů, který se ale v reakci na rozhodnutí ústavního soudu ukázal, bylo otáčení viny na samotný rumunský stát. Tedy že za vývoj v Rumunsku nemůže zahraniční vměšování, ale naopak tamní zpravodajské služby, které se na zrušení platnosti voleb podílely.
Naopak v Moldavsku šlo podle Šlerky o práci podle nejtypičtější kuchařky ruských služeb. Došlo tak k vytvoření více organizačních center, která měla za úkol mobilizovat nové odpůrce a podporovat nepokoje a výtržnosti.
O „jasném prokázání“ ruského zásahu do průběhu volební kampaně v Moldavsku hovoří také sám Koudelka.
Dalším podstatným faktorem, který šiřitelům dezinformací sám nahrál a který může být jistou podobností mezi Moldavskem a Českem, bylo také schválení korespondenční volby. K té došlo jen několik měsíců před samotným hlasováním, řekla Jourová.
Opakování podobných scénářů by měl pomoci zabránit již zmíněný akt o digitálních službách (DSA). Ten má za úkol lépe koordinovat společný postup vůči dezinformačním kampaním napříč zeměmi EU a tlačit na provozovatele jednotlivých platforem, aby šíření nelegálního nebo dezinformačního obsahu samy monitorovaly.
„Platformy národní státy neberou vždy úplně vážně,“ popsala Jourová. „Proto s nimi jedná Komise.“
V Česku sice již existuje stanovený koordinátor, fungující pod Českým telekomunikačním úřadem, ale dosud mu chybí prakticky veškeré pravomoci.
Zákon, který má tento orgán zmocňovat například k identifikování možných hrozeb, jejich hlášení Komisi nebo určování tzv. důvěryhodných oznamovatelů, totiž zatím leží v Poslanecké sněmovně a čeká na druhé čtení.
Poslanci by se k jeho projednání měli podle dosavadního programu nicméně dostat při zasedání sněmovny příští týden.