Europoslanci ze zemí na východě Evropy volají po solidaritě a větší podpoře regionů, které sousedí s Ruskem. Dopadají na ně totiž jak zvýšená bezpečnostní rizika a zátěž spojená s ukrajinskými uprchlíky, tak úbytek turistů a další problémy.Země jako Polsko, Litva nebo Finsko přemýšlejí o světě jinak než Španělsko nebo Irsko, hned na hranicích na ně totiž číhá ruská hrozba. Poznat je to třeba z toho, že
masivně zbrojí a volají po tom, aby si EU na posílení svého obranného průmyslu vzala společnou půjčku.
Stejně jako dává smysl podporovat Ukrajinu, aby se ruská agrese nerozšířila dál, platí to samé i o podpoře států na východním okraji Unie. Právě ony teď tvoří pomyslnou hradbu, a bude to platit i do budoucna. Upozorňují na to zástupci těchto států v Evropském parlamentu.
„1300 kilometrů. Představte si, že by vaše země strážila nejdelší hranici se zemí, která na Evropu útočí. To je to, co dělá Finsko, a to s ekonomikou a populací jen 5,5 milionu lidí. Udržet regiony hraničící s Ruskem obydlené a ozbrojené je zásadní pro naši bezpečnost. Musí mít infrastrukturu, která zajišťuje vojenskou mobilitu a kapacity na ochranu hranic,“ řekl
ve středu (12. února) na plénu europarlamentu finský europoslanec
Sebastian Tynkkynen (ECR).
„Apeluji proto na Komisi, aby vytvořila speciální nástroj na podporu těchto regionů, které pro nás stráží celou Evropu,“ dodal.
Hrozba je hmatatelná nejen ve Finsku, Pobaltí a Polsku, ale i jižněji. Jak upozornil rumunský europoslanec
Eugen Tomac (Renew), vzdušný prostor jeho země každý měsíc narušují ruské drony. Kritizoval, že právě na Rumunsko se často zapomíná, přestože má s Ukrajinou, která je ve válečném stavu, nejdelší pozemní hranici ze všech států EU. Zároveň vyzval Komisi, aby kvůli tomu investovala více do obrany.
Stefančuk: Pokud nezastavíme Rusko, je otázkou času, kdy ruský voják probudí obyvatele Budapešti a Prahy
Rusko a Bělorusko ale tlačí na vnější hranici EU i dalšími způsoby, například přes migraci. Běžnou praxí se stalo například to, že režim běloruského prezidenta
Alexandra Lukašenka sváží ke hranicím s Unií migranty z Blízkého východu.
Podle polského europoslance
Andrzeje Halického (EPP) je proto nutné více investovat také do infrastruktury na ochranu hranic. Přestože EU už minulý rok peníze na tyto účely poslala, jednalo se prý „pouze o kapku v oceánu“ toho, co Polsko a další země potřebují.
Peníze a solidarita
Nejde jen o bezpečnost a ochranu hranic, ale i o dopady na ekonomiku těchto regionů – na firmy, zaměstnanost a životní úroveň tamních obyvatel. Zpřetrhaly se totiž přeshraniční obchodní vazby, a to hlavně kvůli sankcím proti Moskvě a Minsku. Ubylo také turistů, kteří se zkrátka bojí do těchto regionů vyrazit.
Velkou zátěž s sebou přinesly také stovky tisíc ukrajinských uprchlíků. Evropská komise sice už v roce 2022 spustila
program CARE, který dal státům flexibilitu při využívání kohezních fondů právě na pomoc a integraci Ukrajinců, to ale podle řady europoslanců nestačí.
„Unie je unií solidarity, a to solidarity se všemi. Evropský rozpočet na to musí zareagovat. Nesmíme opakovat chyby z minulosti, které jsme udělali v případě jihoevropských zemí (
a jejich problémů s migrací, pozn. red.). Potřebujeme nový víceletý finanční rámec, který je silný a zaměřený na lidi,“ vyzvala europoslankyně
Carla Tavares (S&D) z Portugalska.
Po více penězích pro východoevropské státy v novém dlouhodobém rozpočtu EU, o kterém se v Bruselu začíná vyjednávat, ale nevolali jen sociálnědemokratičtí politici.
„Všichni členové EU na východě, od Finska až po Bulharsko, absorbují dopady ruské invaze na Ukrajinu. Tyto členské státy zajišťují zbytku Evropy klidný spánek. Stejně jako to funguje v rodině, potřebujeme v této chvíli podporu. Odvážný krok, který je potřeba udělat, se jmenuje nástroj pro východní regiony,“ apeloval ve Štrasburku bulharský europoslanec
Andrey Novakov z řad lidovců (EPP).
Vytvoření nového fondu podpořila také řada dalších europoslanců napříč politickým spektrem.
„Když došlo k brexitu, EU vytvořila nástroj v hodnotě více než 5 miliard euro, který kompenzoval ztráty státům nejvíce postiženým odchodem Spojeného království z EU. Reagovali jsme i na covid. Teď je důležité zjistit, jestli EU zareaguje také na volání svých východních zemí,“ řekl finský europoslanec
Eero Heinäluoma (S&D) na plénu.
Sliby Komise, plány předsednictví
Italský eurokomisař pro kohezi a reformy
Raffaele Fitto europoslancům slíbil, že Komise přijde v rámci strukturálních fondů s „cílenými opatřeními“ na podporu východoevropských regionů. Příliš konkrétní ale ve svém projevu nebyl.
„Ekonomický rozvoj a bezpečnost musí jít ruku v ruce. Musíme využít této příležitosti a urychlit řešení strukturálních problémů, aby lidé mohli v těchto regionech zůstat,“ řekl Fitto.
Ani čerstvě zveřejněný
pracovní program Komise na letošní rok nenabízí moc důkazů, že se chystá nějaká cílená podpora. Připravuje se nicméně například Bílá kniha o budoucnosti evropské obrany, nová strategie vnitřní bezpečnosti nebo strategie připravenosti EU, která má Evropu lépe připravit na krize všeho druhu.
Přehled: Plány Evropské komise pro rok 2025
Velkou výhodou pro zmíněné země je ale určitě to, že jedna z nich teď na půl roku Unii předsedá, a může tak leccos posunout dopředu. Polsko se ve svých plánech soustředí v prvé řadě na bezpečnost, což dokazuje i
projekt opevnění hranic s Ruskem a Běloruskem přezdívaný „Východní štít“.
„EU má jen jednu hranici, tu vnější. Její ochrana je absolutní priorita, pokud jde o potírání nelegální migrace. Zásadní je investovat více unijních zdrojů do fyzické a elektronické infrastruktury na vnější hranici. To platí nejen pro samotnou výstavbu, ale i pro údržbu kapacit, které zajišťují pozemní, námořní i vzdušnou bezpečnost,“ prohlásil na plénu polský ministr pro evropské záležitosti
Adam Szłapka.
„Situace v příhraničních regionech je mimořádná, zapotřebí je tak konkrétní pomoc od EU. Tato asistence by se měla zvážit při vyjednávání o budoucím víceletém finančním rámci. V krátkodobějším horizontu musíme maximálně využít nástrojů, které teď máme. To zahrnuje finanční podporu i spolupráci napříč EU,“ naznačil ministr oblasti, na které chce Polsko tlačit.
