Evropský parlament upozorňuje na to, že po odchodu spojenců z Afghánistánu se do této země vrátil tvrdý režim hnutí Tálibán. Ten je krutý hlavně vůči ženám a dívkám, omezuje jejich práva, veřejný život i vzdělávání. Evropská komise mezitím pozvala zástupce režimu do Bruselu na jednání o migraci.
Nejvyšší vůdce islámského hnutí Tálibán Hajbatulláh Achúndzáda podepsal v lednu nový trestní řád, který se pak okamžitě zavedl do praxe u soudů. Obsahuje řadu kontroverzních prvků.
Legalizuje například domácí násilí na ženách a dětech, protože ruší nebo oslabuje dřívější zákony. Manžel má teď dovoleno „disciplinovat“ svou ženu a často i potomky, pokud jim u toho nezpůsobí vážná zranění. Ale i v takových případech vyklouzne poměrně snadno, maximální trest za prohřešek tohoto typu je 15 dní vězení.
Mění se také společenské uspořádání, lidé se rozdělují do různých skupin, které nemají stejné postavení před zákonem. Vzniká mimo jiné „nižší třída“, jejíž členové dostávají přísnější tresty včetně tělesných, někteří se dají považovat až za otroky.
Velký zásah dostal také spravedlivý proces. Oslabuje se presumpce neviny nebo právo na obhájce, za hlavní důkazy se považují svědectví a doznání, ke kterým často dochází pod tlakem. Nový trestní řád kodifikuje a rozšiřuje bičování, vězení nebo trest smrti za širokou škálu „zločinů“ včetně odporu vůči Tálibánu, šíření „nesprávných“ názorů a podobně.
Genderový apartheid
Dál se omezují také práva žen – ty se berou jako mužům podřízené a bez plné právní subjektivity. Trestat se mohou například opakované návštěvy u rodičů ženy bez souhlasu jejího manžela. Organizace Human Rights Watch situaci v zemi označuje za „genderový apartheid“.
„Ženy jsou systematicky vymazávány ze společenského života. Nemůžou se na veřejnosti smát, nemůžou zpívat, nemůžou chodit bez doprovodu, a to ani k lékaři,“ upozornila česká europoslankyně Danuše Nerudová (STAN, EPP), která se tématu Afghánistánu věnuje.
Velmi omezené mají ženy také vzdělávání. Podle Nerudové se dívkám zakazuje škola od 6. třídy výše, nesmí tedy chodit ani na univerzity a stát se například lékařkami.
Výzva z Evropského parlamentu
Nerudová měla hlavní roli při přípravě rezoluce, kterou ve čtvrtek schválil Evropský parlament. Europoslanci v ní ostře odsoudili nový řád, stejně jako kruté tresty nebo represe vůči ženám a dalším skupinám.
Vyzvali Tálibán k ukončení všech pochybných praktik a EU k diplomatickému tlaku na režim nebo k podpoře vyšetřovacího mechanismu, který spustila Rada OSN pro lidská práva. Přáli by si také rozšíření mezinárodních sankcí na lídry režimu, včetně zákazu cestování a zmrazení majetku.
Apelovali také na EU a její členské státy, aby „posílily humanitární podporu afghánským obhájkyním lidských práv, soudkyním, právničkám, novinářkám, aktivistkám a organizacím vedeným ženami a zajistily, aby se pomoc bezpečně dostala k afghánským ženám a dívkám.“
Dělá Evropa něco?
Nezůstane ale jen u výzev bez reálného dopadu?
Roxana Mînzatu, výkonná místopředsedkyně Evropské komise, mimo jiné pro oblast sociálních práv, na plénu zmínila diplomatickou rovinu. EU neuznává tálibánský režim a neobnoví s ním normální vztahy, dokud nezačne respektovat základní lidská práva.
Další rovina je humanitární. Unie dál posílá humanitární pomoc afghánskému lidu, a to přes různé mezinárodní a nevládní organizace.
Komisařka také na plénu volala po silnější mezinárodní koordinaci, tlaku na Tálibán, například skrze různé sankce, a po podpoře afghánských žen v exilu.
Na druhou stranu, Evropská komise pozvala zástupce Tálibánu do Bruselu na jednání o migraci. Toto „pokrytectví“ odsoudila například liberální frakce Renew.
„Pozvání delegace Tálibánu do Bruselu – ať už je jeho deklarovaný účel jakýkoli – znamená přiznání oficiálního statusu zločincům. Komise to sice může prezentovat jako pragmatický přístup k migračním otázkám, ale realpolitika má své meze. Nelze vyjednávat s těmito lidmi, aniž by se tím legitimizovali,“ varovali liberální europoslanci.
Hluchý a slepý svět
Danuše Nerudová na tiskovém briefingu ve Štrasburku kritizovala, že po odchodu spojenců z Afghánistánu v roce 2021 je svět k tamní situaci „hluchý a slepý“.
„Zatímco když spojenci opouštěli Afghánistán, tak ženy mohly kandidovat do parlamentu, být prezidentkou nebo premiérkou, dneska na žádnou takovou veřejnou funkci nemůžou kandidovat,“ řekla europoslankyně.
V této souvislosti zkritizovala mezinárodní společenství. „Myslet si, že nějaká rezoluce vznikne na půdě OSN, kde se nedávno stal členem Rady pro lidská práva Írán, je asi úplně chybné. Čili jedinou platformou, kde o tomto můžeme mluvit a stát se ústy afghánských žen, je Evropský parlament,“ dodala.