Debata o budoucnosti zemědělských dotací v Evropské unii pokračuje. Návrhy na zavedení povinného zastropování a degresivity – tedy postupného snižování podpory pro velké podniky – rozdělují nejen členské státy, ale i europoslance a odborníky. Objevují se obavy, že velké farmy by strop mohly obcházet.
Zastropování přímých plateb patří dlouhodobě k nejkontroverznějším prvkům společné zemědělské politiky (SZP). Kritici tvrdí, že bez stropu směřuje nepřiměřeně velká část podpory k největším podnikům. Naopak zastánci větších farem upozorňují, že tyto podniky často zaměstnávají více lidí a zajišťují významnou část produkce potravin.
Komise navrhuje strop i krácení podpory
Evropská komise navrhuje, aby přímé platby byly zastropovány na úrovni 100 tisíc eur ročně pro jeden podnik. Současně chce zavést degresivitu: podpora by se začala postupně krátit už nad hranicí 20 tisíc eur. Tyto mechanismy by postupně snižovaly a omezovaly dotace pro větší příjemce s cílem vytvořit spravedlivější systém a uvolnit zdroje pro jiné priority.
Komise změny obhajuje tím, že uvolněné prostředky by mohly zůstat v jednotlivých členských státech a být využity například na podporu mladých zemědělců, modernizaci nebo ekologická opatření. Komisař pro zemědělství Christophe Hansen v posledních týdnech opakovaně zdůraznil, že cílem není „trestat velké farmy“, ale lépe cílit podporu tam, kde je nejvíce potřeba. Zároveň připustil debatu o možných výjimkách a technickém nastavení systému.
Zástupci středních a velkých farem to ale považují za nepřijatelné a snaží se změny na evropské úrovni zvrátit. Kriticky se k návrhům staví i české ministerstvo zemědělství.
Členské státy se rozcházejí
Rozdílné postoje zazněly i během debaty v Evropském parlamentu, kterou uspořádala europoslankyně a předsedkyně zemědělského výboru Veronika Vrecionová (ODS, ECR) společně s německým europoslancem Norbertem Linsem z frakce EPP a Barrym Cowenem z Renew Europe.
Podle účastníků diskuse mezi členskými státy zatím nepanuje shoda ani v základní otázce: koho vlastně označovat za velký zemědělský podnik.
Vrecionová upozornila, že evropské dotace mají především podporovat aktivní zemědělce, generační obměnu a život na venkově. Pokud chce Evropská unie zachovat důvěryhodnou společnou zemědělskou politiku i v budoucnu, musí podle ní nastavit spravedlivější pravidla.
Právě zastropování a degresivita rozhodnou o tom, jak bude evropské zemědělství vypadat za deset let, kdo bude hospodařit a kdo bude investovat, uvedla europoslankyně. Zároveň trvá na tom, že mechanismy musí být povinné. Dobrovolný systém podle ní v praxi nefunguje.
„Dobrovolnost je na první pohled politicky pohodlné řešení, ale dlouhodobě podle mého názoru nefunguje. Buďme realisté. Tam, kde existují silné ekonomické zájmy a politické vazby, se dobrovolně nastavená opatření zavádět nebudou,“ řekla.
Současně ale připustila, že vyjednávání o nové podobě SZP budou mimořádně složitá a mohou trvat ještě minimálně rok.
Obavy z obcházení stropu
Mezi účastníky debaty opakovaně zaznívala obava z obcházení pravidel. Německý europoslanec Lins varoval, že povinné zastropování může vést k tomu, že velké podniky jednoduše rozdělí farmy na více formálně samostatných subjektů, aby limity obešly.
Vrecionová zmínila důležitost kontroly, aby bylo jasné, kdo peníze získává. „Zkušenosti z některých členských států ukazují, že tato kontrola nefunguje dostatečně. Bez jasných pravidel a jejich důsledného uplatňování nelze efektivně hlídat využívání veřejných prostředků,“ uvedla.
Zástupce Komise v diskuzi Gijs Schilthuis ale ujistil, že by se zastropování vztahovalo na subjekty vedené pod stejným vlastníkem. Případné obcházení pravidel je podle něj už nyní postižitelné podle rozpočtových norem.
Očekává se dlouhé vyjednávání
Vyjednávání o reformě společné zemědělské politiky bude úzce souviset také s debatou o novém víceletém rozpočtu Evropské unie po roce 2027. Evropská komise totiž současně navrhla snížení celkového objemu prostředků pro zemědělství, což tlak na přerozdělování dotací ještě zesiluje.
Podle komisaře Hansena musí základní pravidla zůstat nastavena na evropské úrovni, jinak by hrozilo narušení rovných podmínek mezi členskými státy. Některé země včetně Česka však požadují větší flexibilitu a možnost dobrovolného nastavení stropů.