Jednotný vnitřní trh Evropské unie patří mezi základní pilíře jejího fungování. Cesta k jeho zavedení byla postupná a ani nyní, téměř půl století po vzniku Evropského hospodářského společenství, nemůžeme konstatovat, že efektivně stoprocentně funguje. Jedním z důvodů pro toto tvrzení je stále fragmentovaný trh služeb. Na počátku budování jednotného trhu byla celní unie, která začala fungovat 1. července 1969, tedy přesně půl roku před koncem přechodného dvanáctiletého období (od začátku roku 1958 do konce roku 1969). V jejím rámci byly mezi členskými státy EHS odbourány cla, dávky s podobným účinkem a kvantitativní omezení vzájemného zahraničního obchodu, součástí byl i jednotný celní tarif vůči zboží z třetích zemí. Vybudováním celní unie integrační snahy zdaleka nekončily. Zbývalo odstranit další překážky volné výměny obchodního zboží a zároveň rozšířit oblast volného pohybu i na služby, osoby a kapitál, čímž se završil přechod k jednotnému vnitřnímu trhu. Základním dokumentem umožňující vznik vnitřního trhu Společenství byl Jednotný evropský akt, který novelizoval zakládající smlouvy. Jednotný evropský akt vstoupil v platnost v roce 1987 a na jeho základě v roce 1993 vzniká jednotný vnitřní trh Společenství. Ten je vymezen jako prostor bez vnitřních hranic, v němž je zajištěn volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu.
Teoreticky tedy trh služeb v Unii funguje, pro některé konkrétní oblasti služeb byly navíc přijaty speciální oborové směrnice. Přesto, jak vyplývá i ze stanovisek Evropské komise, existuje řada překážek, která efektivnímu fungování jednotného trhu služeb v nejširším spektru činností brání. Tyto překážky ovlivňují široký okruh služeb, jako jsou například odvětví distribuce, agentury zabývající se zprostředkováním práce, certifikace, laboratoře, stavebnictví, realitní agentury, odvětví řemesel, turistika, regulovaná povolání atd., přičemž jsou tímto zejména zasaženy malé a střední podniky, které v odvětví služeb převažují. Malé a střední podniky jsou příliš často odrazovány od využívání příležitostí nabízených vnitřním trhem, protože nemají prostředky pro vyhodnocení rizik a ochranu proti právním rizikům v každém jednotlivém státě, která s sebou nese přeshraniční činnost, nebo pro zvládnutí administrativních složitostí. Uvedené překážky pohybu služeb mezi jednotlivými členskými státy vycházely najevo zejména ve dvou modelových situacích:
- poskytovatel služeb z jednoho členského státu chce založit svou provozovnu v jiném členském státě – setkává se s příliš složitými a obtížnými režimy povolování, nadměrnou byrokracií, diskriminačními požadavky na státní příslušnost vedoucích pracovníků, prověřováním hospodaření atd.,
- poskytovatel služeb z jednoho členského státu chce poskytovat své služby v jiném členském státě (hlavně, když se dočasně přestěhuje do druhého členského státu) – může se na něj vztahovat zákonná povinnost usadit se ve druhém členském státě, nutnost získat zde povolení, nebo pro něj platí předpisy tohoto státu o podmínkách výkonu zmíněné činnosti nebo nepřiměřené postupy při vysílání pracovníků, apod. Podstatou navrhované směrnice o službách je tyto překážky odstranit a umožnit lepší fungování vnitřního trhu služeb.
Historická geneze návrhu směrnice o službách
Počátek vzniku návrhu o službách se datuje již do roku 2000, kdy na jarním summitu EU v portugalském hlavním městě byla šéfy členských států schválena tzv. Lisabonská strategie, která si kladla za cíl do roku 2010 vybudovat v Evropské unii nejkonkurenceschopnější, na znalostech založenou ekonomiku světa. Služby přitom vytvářejí téměř 70% unijního HDP i pracovních příležitostí a nabízejí značný potenciál růstu a vytváření pracovních míst. Bez efektivní konkurence a reálného uplatnění jednotného trhu v tomto zdaleka největším sektoru je i naplnění Lisabonské strategie iluzí. Proto již v prosinci 2000 reagovala Komise na výzvu lisabonského summitu vypracováním „Strategie vnitřního trhu v oblasti služeb“, která si kladla za cíl umožnit, aby pohyb služeb přes hranice jednotlivých států v rámci Unie byl tak jednoduchý, jako pohyb v rámci jednoho členského státu. V červenci 2002 Evropská komise ve své zprávě „Stav vnitřního trhu služeb“ vyjmenovala překážky bránící vytvoření fungujícího vnitřního trhu služeb a došla k závěru, že „deset let po předpokládaném završení vnitřního trhu existuje velká propast mezi vizí integrované ekonomiky EU a realitou, jak ji vnímají občané Evropy a evropští poskytovatelé služeb“. V listopadu 2002 se se závěry Komise ztotožnila i Rada EU pro konkurenceschopnost, která vyzvala Komisi k vytvoření legislativy upravující poskytování služeb. V květnu 2003 Evropská komise vydala sdělení nazvané „Strategie vnitřního trhu – priority 2003-2006“, ve kterém se zavázala k vypracování návrhu směrnice o službách. To bylo splněno v lednu 2004, kdy návrh směrnice o službách předložil tehdejší komisař pro vnitřní trh Frits Bolkestein.
Základní rysy návrhu směrnice o službách
Jak je již uvedeno výše, minimálně od roku 2000 si klíčové evropské instituce uvědomovaly, že efektivně fungující jednotný trh služeb zůstává díky řadě legislativních i mimolegislativních překážek pouze na papíře. Smyslem navržené směrnice o službách je vytvoření právního rámce, který by eliminoval překážky ve výkonu svobody usazování poskytovatelům služby a svobody pohybu služeb mezi členskými státy EU, a umožnil tak poskytovatelům i příjemcům služeb využívat základní práva dané zakládajícími smlouvami.
Svoboda usazování poskytovatelů
Zahrnuje případy, kdy poskytovatel služby přesune své sídlo do jiného členského státu nebo tam zřídí pobočku nebo jinou organizační složku. Ve všech těchto případech se plně podřizuje režimu hostitelského členského státu. Pro omezení překážek k výkonu svobody usazování poskytovatelů služeb návrh obsahuje tyto body:
- opatření na zjednodušení administrativy, zejména založení tzv. „jednotných kontaktních míst“, kde by poskytovatelé služeb vyřídili veškeré procedury související s jejich podnikáním.
- některé zásady, které musí dodržovat autorizační režimy používané pro činnosti z oblasti služeb, zejména zásady platné pro podmínky a postupy při udělování povolení.
- zákaz některých obzvlášť restriktivních právních požadavků, jejichž platnost může v některých členských státech přetrvávat.
- závazek sladit některé v budoucnu přijaté právní požadavky s podmínkami stanovenými směrnicí.
Svoboda pohybu služeb
Volný pohyb služeb zahrnuje případy, kdy poskytovatel vycestuje do členského státu příjemce služby; služby poskytované v zemi původu poskytovatele, kam přicestuje příjemce služby; služby poskytované v jiném státě, kam přijeli poskytovatel i příjemce služby; služby poskytované na dálku. Přičemž důležitý je požadavek na dočasnost poskytování služby, a to jak z hlediska časového, tak i četnosti. Jinak se jedná o výkon svobody usazování se. Pro omezení překážek volného pohybu služeb návrh obsahuje tyto body:
- používání principu země původu, podle nehož pro poskytovatele služeb platí zákony země, ve které je usazen, bez ohledu na to, v jakém členském státě své služby nabízí. Členské státy nesmějí omezovat služby poskytované osobou usazenou v jiném členském státě. Tato zásada je doplněna řadou odchylek, které mají buď všeobecnou nebo dočasnou platnost nebo se mohou používat podle konkrétní situace.
- právo spotřebitelů využívat služby pocházející z jiných členských států, aniž by jim v tom bránila restriktivní opatření zavedená jejich zemí nebo diskriminační chování ze strany státních orgánů nebo soukromých subjektů.
- způsob poskytování asistence klientům využívajícím službu poskytovanou podnikem založeným v jiném členském státě
- v případě vysílání pracovníků v souvislosti s poskytováním služeb uvádí rozdělení povinností mezi členským státem původu a členským státem určení a platné postupy používané při dohledu.
Ostatní významné body směrnice
Zejména pro uplatnění principu země původu je třeba nastolit vzájemnou důvěru mezi členskými státy, k čemuž slouží tyto body obsažené v návrhu:
- harmonizace právních předpisů zajišťující ekvivalentní ochranu obecného zájmu v důležitých otázkách, zejména pokud jde o povinnosti poskytovatele služeb týkající se poskytování informací, uzavření pojištění odpovědnosti při výkonu zaměstnání, víceoborových činností, řešení sporů a výměny informací o kvalitě poskytovatele služeb,
- posílení vzájemné pomoci mezi národními orgány pro zajištění účinného dohledu nad službami na základě přesně stanoveného rozdělení úloh mezi členskými státy a povinné spolupráce,
- opatření zaměřená na podporu kvality služeb, jako je dobrovolná certifikace činností, osvědčení o kvalitě nebo spolupráce mezi členy obchodních komor nebo komor sdružujících řemeslníky,
- podporu kodexů chování v určitých oblastech vypracovaných na úrovni Společenství zainteresovanými stranami, včetně individuálních obchodních komunikací prováděných regulovanými profesemi.
Záměrem je, aby návrh vstoupil v plnou platnost do roku 2010, přičemž je založen na dynamickém přístupu. To znamená, že se některá jeho ustanovení zavádějí postupně, dále že obsahuje povinnost další harmonizace v některých konkrétních oblastech a záruky týkající se plnění a možnosti zjistit potřebu všech nových iniciativ.
Vztah k dalším politikám EU
Oblasti poskytování služeb v Evropské unii se dotýkají i ostatní evropské politiky, jež jsou upraveny v jiných legislativních aktech. V případech, kdy je oblast služeb již upravena jedním či více legislativním nástroji Společenství, použije se směrnice o službách a zmíněné nástroje kumulativním způsobem, to znamená, že podmínky jednoho nástroje platí navíc k podmínkám uvedeným v ostatních nástrojích. Pro případy, kdy by se mohly objevit problémy vzájemné slučitelnosti, uvádí směrnice o službách odchylky nebo příslušné doložky popisující vzájemný vztah mezi směrnicí a dalšími legislativními nástroji EU.
Hlavní oblasti překryvu s ostatními politikami EU:
- vysílání pracovníků – podmínky upravující zaměstnávání a práci platné v případě vysílání pracovníků, jsou uvedeny ve směrnici 96/71/ES o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb, která zajišťuje používání určitých předpisů země, na jejíž území je pracovník vyslán. Z důvodu dodržení této směrnice obsahuje návrh směrnice o službách odchylku od zásady země původu, pokud jde o tuto oblast. Za účelem zjednodušení volného pohybu služeb a uplatnění směrnice 96/71/ES návrh vysvětluje rozdělení úloh mezi zemi původu a členský stát, kam je pracovník vyslán a postupy správního dohledu. Výjimku z principu země původu zahrnuje i sociální zabezpečení, které je upraveno nařízením 1408/71/ES o sociálním zabezpečení.
- odborná kvalifikace – připravovaná směrnice o službách doplňuje návrh směrnice o uznávání odborné kvalifikace vzhledem k tomu, že se zabývá jinými otázkami než odbornou kvalifikací, jako je například pojištění odpovědnosti při výkonu povolání, obchodní komunikace a víceoborové činnosti. Oba návrhy jsou kompatibilní, jejich cílem je z hlediska svobody usazování zjednodušit usazování poskytovatelů služeb, a pokud jde o volný pohyb služeb, vycházejí oba ze zásady země původu.
- mezinárodní obchod službami – navržená směrnice představuje nástroj upravující vnitřní trh EU a zabývá se pouze poskytovateli služeb usazenými v členském státě. Mezinárodním obchodem službami se zabývají mezinárodní jednání, zejména v rámci GATS, směrnice o službách na tato jednání nemá vliv. Návrh proto neřeší vnější aspekty a zejména se nezabývá:
- případy provozovatelů ze třetích zemí, kteří chtějí založit provozovnu v členském státě,
- případy provozovatelů ze třetích zemí, kteří hodlají poskytovat své služby v EU,
- případy poboček společností ze třetích zemí v členském státě EU, které nejsou společnostmi založenými podle právních předpisů členského státu a nemohou tudíž využívat výhod poskytovaných touto směrnicí.
- nekalé obchodní praktiky – tuto oblast pokrývá rovněž připravovaná směrnice o nekalých obchodních praktikách podniků vůči spotřebitelům. Jejím cílem je regulovat takové obchodní praktiky, které poškozují ekonomické zájmy spotřebitelů, jako jsou například zavádějící nebo agresivní prodejní taktika. Připravovaná směrnice o službách se úpravou nekalých obchodních praktik vůbec nezabývá.
- ochrana spotřebitelů – směrnice o službách přímo neovlivňuje žádné právní předpisy nebo jiné iniciativy Společenství v oblasti ochrany spotřebitelů. Udává však, že v případě budoucí potřeby další harmonizace vnitřního trhu služeb, Komise může revidovat evropskou legislativu upravující ochranu spotřebitelů. Částečně se ochrany spotřebitelů dotýká tím, že se zmiňuje práva příjemců služby tak, aby nebyli ve spotřebě služby diskriminováni kvůli státní příslušnosti. Návrh směrnice proto ukládá:
- státům – nesmějí zavádět omezení vůči příjemcům služeb poskytovaných subjekty usazenými v jiném členském státě. Ani členský stát, odkud pochází poskytovatel služeb, ani členský stát určení nemohou uplatňovat diskriminační opatření vůči příjemcům na základě státní příslušnosti nebo místa bydliště.
- poskytovatelům služeb – ve svých všeobecných podmínkách nesmějí zamítat nebo podmiňovat přístup ke svým službám na základě státní příslušnosti nebo místa bydliště příjemce nebo z těchto důvodu určité příjemce znevýhodňovat. Výjimkou jsou přímo odůvodnitelné objektivní důvody, typu vzdálenosti nebo technických aspektů služeb.
- daňové záležitosti – směrnice se nepoužívá pro daňovou oblast, která má svou vlastní právní úpravu. Avšak v souladu s judikaturou Soudního dvora mohou mít určitá daňová opatření diskriminační účinek a bránit tak využití svobody usazování a volnému pohybu služeb. Toto je řešeno v návrhu směrnice o službách prostřednictvím zakázaných požadavků v souvislosti se svobodou usazování a zásadou země původu ve vztahu k volnému pohybu osob pro ta daňová opatření, která nejsou upravována nástrojem Společenství.
Dopady směrnice o službách
V lednu 2005 byla vypracována nezávislá studie dánské společnosti Copenhagen Economics „Ekonomické ohodnocení bariér vnitřního trhu služeb“, která se zabývala vlivem navrhované směrnice o službách na hospodářství EU. Tvůrci studie vychází z analýzy 275.000 evropských poskytovatelů služeb a pokrývá zhruba dvě třetiny všech služeb, které upravuje směrnice. Hlavní závěry studie:
I. Pokles cen ve všech sektorech – silnější konkurence povede k poklesu uměle vysokých cen, lepší využívání zdrojů povede k nižším nákladům na poskytování služeb. Z toho budou profitovat jak zákazníci, tak podnikatelé. Například v oborech jako účetnictví, daňové poradenství, právní a ostatní manažerskoporadenské služby by mělo dojít ke snížení cen o 7,2%. Díky nižším cenám a vyšším mzdám je odhadován růst úhrnné spotřeby o 0,6%, tj. 37 miliard eur.
II. Výkonnost ekonomiky se zvedne ve všech sektorech – celkový výstup i přidaná hodnota vzrostou ve všech sektorech, nejvýznamnější bude ve službách a na trzích zboží. Hrubá přidaná hodnota ve službách se zvýší o 0,8%. Vzestup ekonomické aktivity povede k vytvoření nových pracovních míst. Předpokládá se, že příjmy dosažené díky aplikaci této směrnice by měli tvořit až 60% veškerých příjmů plynoucích z realizace jednotného trhu EU.
III. Růst tvorby pracovních míst ve všech členských státech – celková zaměstnanost vzroste, avšak zlepšení produktivity práce a přemístění pracovních sil povede v některých sektorech ke snížení zaměstnanosti. Nejvíce pracovních míst bude vytvořeno tam, kde dojde k největším redukcím překážek. Čistá zaměstnanost v celé Unie stoupne až o 600 tisíc pracovních míst. Spotřebitelé budou profitovat z vyšších mezd, podnikatelům se otevřou větší možnosti k mezinárodní expanzi a zároveň se jim zvýší návratnost kapitálu.
IV. Zintenzivnění obchodu službami – jednotný vnitřní trh se po odstranění překážek stane více integrovaným. Jak přeshraniční obchod službami, tak i usazování se v zahraničních členských státech vzroste. To povede ke zvýšení rozmanitosti nabízených služeb a silnější konkurenci. Například odhadovaný růst přeshraničního obchodu v rámci EU ve specializovaných službách je 9,4% a pro tyto typy služeb je odhad vzrůstu usazování 2,7%. V kontrastu s těmito službami jsou například IT-služby, personální agentury a realitní kanceláře, kde zavedení směrnice přinese zvýšení přeshraničního obchodu o 1%, ale růst přeshraničního usazování o 2,5%.
Budoucí vývoj návrhu směrnice o službách
Návrh Bolkesteinovi směrnice byl Evropskou komisí schválen v lednu 2004, podle jejího předkladatele měla ambici stát se největší vzpruhou pro jednotný vnitřní trh od jeho vzniku. Vzhledem k blížícím se volbám do Evropského parlamentu a nástupu nové Evropské komise se její schvalovací proces zpozdil. Proti návrhu se však brzy postavila opozice, sestávající z bohatších členských států Francie, Belgie, Rakouska, Švédska a později i Německa, kterým byl trnem v oku zejména klíčový princip země původu. Na jejich stranu se postavily odbory a socialistické frakce v EP. Důvodem byla obava, že v očekávání masivního přílivu poskytovatelů služeb z nových členských států nebudou domácí podniky cenově konkurenceschopní, což povede ke zvýšení nezaměstnanosti v bohatších členských státech. Dalším důvodem byly obavy ze „sociálního dumpingu“ a ohrožení vlastních sociálních standardů, pokud by firmám poskytujícím služby i za hranicemi vlasti stačilo řídit se předpisy své „domovské“ země. Nově nastoupivší EK si uvědomila politickou neprůchodnost návrhu a začala jednat o jejím „změkčení“. Směrnice o službách je schvalována kvalifikovanou většinou v Radě a tzv. spolurozhodovací procedurou. Klíčový boj o osud směrnice se odehrál na jarním summitu EU v Bruselu, kde se vrcholní představitelé členských států shodli, že směrnici je nutno přepracovat, aby nedošlo k ohrožení evropského sociálního modelu. Evropský komisař zodpovědný za vnitřní trh Charlie McCreevy poté oznámil, že kontroverzní princip “země původu” bude revidován tak, aby nepodkopával vyšší mzdy a sociální standardy bohatších členských zemí. McCreevy rovněž oznámil, že sektor zdravotnictví bude z působnosti směrnice zcela vyčleněn. Komise předělá návrh až projde prvním čtením v EP. Úspěchem je alespoň to, že úplné stažení liberalizace služeb v EU prosazeno nebylo. V dubnu se dostal návrh směrnice o službách do EP. Zpravodajka pro tuto směrnici německá sociální demokratka Evelyne Gebhardtová provedla v návrhu výrazné úpravy. Klíčový princip země původu navrhuje nahradit termínem vzájemného uznávání standardů poskytovaných služeb. Vzájemné uznávání považuje Gebhardtová za více spojené s další harmonizací. Ta má umožnit, aby na případném absolutně volném vnitřním trhu platily ve všech zemích stejné standardy. Tento princip by se navíc nevztahoval na pracovněprávní předpisy, včetně odměňování, pracovní podmínky a ochranu zdraví a bezpečnost při práci. Evropská komise sice několikrát opakovala, že pracovní právo nespadá do záběru směrnice, podle Gebhardtové to však z původního textu jasně nevyplývá, považuje tudíž za nutné to výrazně sdělit. Gebhardtová rovněž navrhuje, aby mimo dosah směrnice zůstaly „služby veřejného zájmu“, jako zdravotnictví, školství, veřejnoprávní média, kulturní služby a také hazardní hry a loterie, což byl i český požadavek. Proti změně hlavního principu země původu se však rázně vyslovil místopředseda EK Günter Verheugen. Stejný postoj při projednávání směrnice zaujal i výbor EP pro průmysl. První čtení v EP pravděpodobně proběhne v září a po něm Komise představí vlastní návrhy revize směrnice tak, aby byla politicky průchodnější.
Česká republika přijetí směrnice podporuje, má však několik výhrad. „Například budeme prosazovat, aby ze směrnice byly vyloučeny daňové otázky, loterie a hry,“ uvedl Martin Líčeník z Ministerstva průmyslu a obchodu. Liberalizaci by neměly podléhat ani služby vykonávané v obecném zájmu, které by však nejprve bylo nutno definovat. V úvahu podle Líčeníka připadají sociální služby, vzdělání, zdravotní péče či doprava. Bude zajímavé sledovat, jak se bude diskuse o liberalizaci služeb v EU vyvíjet do budoucna. Schválení, neschválení či nadměrné změkčení navržené směrnice o službách odpoví na otázku, zda to lídři členských států s Lisabonskou strategií a snahou o maximalizaci růstu ekonomiky i zaměstnanosti myslí vážně, nebo zda zůstane jen u politických proklamací.