Autor se zamýšlí nad rolí Evropské unie na Blízkém východě, konkrétně nad jejím postojem vůči hnutí Hamás.
Pár nezbytných předpokladů na úvod
Pro zabývání se danou otázkou musíme mít zodpovězeny dva předpoklady. Zaprvé je třeba se ptát, je-li Hamás teroristickou organizací. Zadruhé je nutno vidět v následném postoji EU vůči Hamásu smysluplný způsob jednání, který by měl mít v konečné fázi přínos především pro EU jako takovou, samotné Palestince a Izrael coby přímé účastníky konfliktu a ostatní státy regionu. EU musí své chování vůči Hamásu podřídit nikoliv povaze jeho vlády, ale cílům své politiky na Blízkém východě.
Příznivý vývoj v otázce izraelsko-palestinského konfliktu je životně důležitý, neboť ostatní související blízkovýchodní problémy se v současnosti zhoršují. Ze strany USA je zde snaha stabilizováním jedné oblasti přispět ke stabilitě oblasti druhé – představa o propojení situací v Palestině a Iráku. Před vypuknutím chaosu v Iráku „vedla (podle USA) cesta do Jeruzaléma přes Baghdád, dnes je tomu naopak,“ řekl Bruno Tertrais z Nadace pro strategický výzkum (FRS) 7. března 2005 v Praze. Nabízí se otázka, jak je tomu nyní, když jsou destabilizované obě země a prestiž USA coby mírotvorce silně utrpěla…
Jsou Hamás teroristé?
Máme-li odpovědět na otázku je-li Hamás teroristickou organizací, stačí si přečíst jeho popis od organizace Pátrání po mezinárodních teroristických celcích (SITE): ,,Zformován na konci roku 1987 jako palestinská větev Muslimských bratří. Různé skupiny Hamásu používají jak politické tak násilné prostředky včetně terorismu s cílem vytvořit islámský palestinský stát na místě Izraele…‘‘
Měli bychom se ale zeptat jinak: ,,Může být legálně zvolená vláda teroristická?‘‘ Srovnáme-li vlády různých zemí, zjistíme, že i demokratické vlády nezřídka používají teroristické praktiky. Příkladem budiž akce indonéské armády ve Východním Timoru před a po referendu o nezávislosti z 30. srpna 1999, metody ruských ,,soukromých armád‘‘ v Čečensku či útok francouzské tajné služby DGSE na loď Rainbow Warrior patřící Greenpeace 10. 7. 1985… Vidíme, že i demokraticky zvolené vlády jsou někdy ochotné použít teroristické metody. V čem je tedy případ Hamásu odlišný?
Případ Hamásu je odlišný v extrémnosti jeho požadavku na zničení Izraele, kterým popírá právo na existenci mezinárodně uznaného státu. Důvodem je i status vlády Palestinské samosprávy, která je demokraticky zvolenou vládou odmítající uznat předchozí dohody. Navíc není vládou suverénního státu. Postavení vlády Hamásu je rozporuplné, neboť si vůči Izraeli přivlastňuje ,,právo na násilí‘‘ vyhrazené pouze suverénním státům.
Jaké by měly být cíle a postoj EU v palestinsko-izr. konfliktu
Konečným cílem EU by měl být udržitelný mír, který není reálný, pokud Izrael a ostatní svět neumožní existenci palestinského státu. EU by měla pomoci zajistit, aby byl tento stát životaschopný zejména po hospodářské, administrativní, institucionální a bezpečnostní stránce. EU se musí vyvarovat politiky dvojího metru ve vztahu k Fatahu a Hamásu. EU již jednou proslula svojí ,,demokratizační‘‘ politikou v muslimské zemi při volbách v Alžírsku roku 1992, kdy nejprve donutila vládnoucí režim vyhlásit demokratické volby a po vítězství opozice vedené islamistickou stranou FIS souhlasila s anulací výsledků voleb a vojenským pučem, díky němuž byl původní režim zachován.
EU by měla dále obcházet vládu Hamásu při poskytování finanční pomoci Palestincům, tato pomoc by měla být zatím poskytována pouze na humanitární účely, vzdělání či vytváření pracovních míst. EU musí s Hamásem komunikovat a podporovat smír mezi ním a Fatahem. Palestina v současné době čelí dvěma hrozbám: ,,íránizaci‘‘ (tj. islamizaci) Palestiny pod vládou Hamásu možné během 10ti až 15ti let, druhou hrozbou je tzv. irákizace Palestiny, tj. občanská válka mezi Fatahem a Hamásem, ve které by kromě boje o moc šlo i o ideový spor šíitské koncepce velájat-e fakíh přejaté Hamásem od Íránu a nacionalisticko-socialistické koncepce Fatahu.
Je důležité si uvědomit, že Hamás nezvítězil kvůli programu své zahraniční politiky vůči Izraeli, ale z důvodu znechucení voličů ze zkorumpované a neschopné vlády Fatahu. Podle Jany Hybáškové byla v palestinských volbách jednoznačně nejdůležitější lokální témata. Činností EU v Palestině by proto měla být tzv. ,,jemná demokratizace‘‘ – tj. podpora volného obchodu, liberální ekonomiky a zlepšení životních podmínek na územích PA. EU by měla vládu Hamásu trpět a v žádném případě se nepokoušet o její destabilizaci či podporovat politiku „regime change“.
Současný Hamás je teroristickou organizací a EU by se vůči jeho vládě měla stavět odmítavě (např. neudělovat víza členům strany, blokovat bankovní účty podezřelé z financování Hamásu), pokud Hamás neakceptuje obsah dohod z Osla a neuzná tak Izrael. Zároveň by EU měla deklarovat svůj zájem na pomoci Palestincům a zajistit, aby pomoc, které se od ní Palestincům dostává, nemohla být propagandisticky zneužita Hamásem. Palestinci musí vědět a vidět, že ten, kdo jim pomáhá, není ten, kdo jim nyní vládne.
(Autor je účastníkem Pražského studentského summitu v jehož rámci 27 studentů 30. března 2007 simulovalo modelové jednání Rady EU. Více informací na www.studentsummit.cz )