Každý rok míří desítky nevyléčitelně nemocných pacientů z celé Evropy do Belgie a Švýcarska – ne za nadějí, ale za důstojnou smrtí.
Eutanázie a asistovaná sebevražda jsou ve většině evropských zemí stále nelegální, mnohým tudíž nezbývá nic jiného než překročit hranice, aby ukončili své utrpení. Tato roztříštěnost přístupů napříč Evropou znesnadňuje chronicky nemocným lidem možnost naplánovat svůj důstojný odchod v blízkosti domova.
V roce 2024 odcestovalo do Belgie za účelem eutanázie 120 pacientu, z nichž 102 tvořili občané Francie. Belgie tak zůstává jedinou zemí EU, kde je eutanazie legální i pro cizí státní příslušníky. Tento postup – definovaný jako přímé podání smrtící látky lékařem – je přísně regulován, přesto je však dostupný i pro pacienty ze zahraničí.
Tyto případy bývají často cynicky označovány jako „turistika za smrtí“. Jak ale upozorňuje Anne Raynaud, vedoucí mládežnické sekce Francouzské asociace pro právo zemřít důstojně (ADMD): „Pro většinu pacientů na konci života má žádost o eutanazii k turismu opravdu daleko.“
Proč tolik Francouzů míří právě do Belgie? Odpověď je jednoduchá. „Ti, kdo chtějí mít možnost rozhodnout o podobě svého konce, nemají dnes prozatím ve Francii jinou možnost,“ dodává Raynaud.
Jak vypadá situace v dalších státech EU?
Francouzi nejsou zdaleka jediným národem, který se potýká s frustrací v souvislostí s důstojným ukončením života. V evropském kontextu najdeme jen málo zemí, kde je možnost eutanazie (ukončení života pacienta na jeho žádost prováděné jinou osobou) či asistované sebevraždy (dobrovolné ukončení vlastního života užitím smrtící látky) legální.
Možnost eutanazie byla prozatím schválená v Belgii, a to i pro cizince. V Lucembursku, Nizozemsku, Portugalsku a Španělsku je možná, ale pouze u vlastních občanů.
Vedle toho Rakousko a Německo legalizovaly asistovanou sebevraždu na základě rozhodnutí soudů z let 2019 a 2022.
Nicméně Švýcarsko představuje stále jedinou zemí, která povoluje přístup k asistované sebevraždě i cizincům. Přestože země o tom nevede oficiální statistiky, organizace Dignitas, nejznámější poskytovatel této služby, uvedla, že za loňský rok zaznamenala 280 asistovaných úmrtí, což má být historický nejvyšší počet. Většinu představovali cizí státní příslušníci: 57 z Francie, 37 z Velké Británie a 22 z Itálie.
Velká Británie se zařadila mezi země, které podnikly první kroky k legalizaci asistované sebevraždy. Návrh zákona již prošel Dolní sněmovnou a nyní je v procesu schvalování v horní komoře – Sněmovně lordů. Podobně je na tom také Francie, kde se situace dala již do pohybu. Francouzské Národní shromáždění v květnu schválilo zákon umožňující asistované umírání, který však musí na podzim ještě projít konzervativnějším Senátem, přičemž rozdělení hlasů zde není jasně definováno podle stranické příslušnosti.
Toskánsko, jeden z regionů Itálie, rovněž schválilo zákon umožňující tuto formu dobrovolného ukončení života. Zákon již vzešel v platnost a v červnu byl proveden první případ asistované sebevraždy. Krok Toskánska tak může do budoucna sloužit jako inspirace i pro další italské regiony.
Dokonce i přísně katolická Malta, kde je například nelegální interrupce, nyní o tomto tématu diskutuje – vláda zahájila veřejnou konzultaci, aby zjistila názory občanů na eutanazii.
Také v zemích, které dříve legalizaci asistovaného sebevraždy nebo eutanazie odmítaly, se toto téma dostává opět do popředí veřejné a politické debaty. Například v České republice tato problematika silně rezonuje před blížícími se říjnovými parlamentními volbami.
Veřejné debaty však nepostupují ve všech státech stejným tempem kupředu. Slovinský nejvyšší státní orgán zamítl nový návrh zákona o asistovaném umírání s odůvodněním, že otevírá řadu dosud nezodpovězených etických, právních a filozofických otázek.
Přesto podle Anne Raynaud z organizace ADMD mnoho pacientů chápe, že i když budou zákony nakonec schváleny, jejich zavedení do praxe „bude pravděpodobně trvat ještě několik měsíců“. „Bohužel mnoho z nich tolik času nemá a jsou tak nuceni odcestovat do zahraničí, aby ukončili své utrpení,“ dodává.
Šedá zóna EU
Navzdory jednoznačné poptávce po řešení, Evropská komise výslovně uvedla, že do této problematiky nebude nijak zasahovat. V odpovědi na dotazy poslanců Evropského parlamentu uvedla, že „odpovědnost za zdravotnictví, včetně péče o nevyléčitelně nemocné, stejně jako řešení etických otázek, spadá do pravomocí členských států“.
Nedostatečná právní úprava v EU se výrazně promítá i do situace ve Švýcarsku, kde organizace Dignitas usiluje o vytvoření mezinárodních pravidel.
Organizace argumentuje, že „společný mezinárodní rámec je důležitý, protože lidské touhy a potřeby jsou v mnoha zemích velmi podobné“, přičemž zároveň apeluje na nutnost respektovat „kulturní a společenské odlišnosti“.
Švýcarská organizace EXIT, jež asistovanou smrt nabízí výhradně švýcarským občanům a rezidentům, zastává praktičtější názor: „Regulace na celoevropské úrovni není podle nás ani nezbytná, ani reálná,“ uvedla v odpovědi na dotaz Euractivu. EXIT se domnívá, že by bylo dostačující, kdyby každá evropská země samostatně legalizovala eutanazii.
Německý případ ukazuje, jak mohou národní zákony situaci zásadně ovlivnit. Po legalizaci asistované smrti v Německu výrazně klesl počet německých občanů cestujících do Švýcarska právě za tímto účelem – z 85 ročně na pouhých pět v roce 2023.
Raynaud z ADMD však upozorňuje, že asistované umírání není vhodné pro každého. „Pacienti, kteří nejsou fyzicky schopni sami užít smrtící látku, této možnosti nemohou využít,“ vysvětlila.
Mezi zeměmi panuje mimo jiné také značný finanční nepoměr. Zatímco ve Švýcarsku se cena za asistovanou sebevraždu může pohybovat až přes 10 000 eur, v Belgii je částka přibližně desetkrát nižší. Pro řadu pacientů je však kromě finančních nákladů zásadní i psychická zátěž, která se s tímto procesem úzce pojí.
Jak upozorňuje Anna Raynaud, většina lidí by si přála zemřít ve svém domácím prostředí, obklopena svými nejbližšími, namísto nutnosti cestovat za důstojnou smrtí do zahraničí.
Eutanázie a asistovaná sebevražda v Česku – kontroverzní předvolební téma
S blížícími se parlamentními volbami, které se uskuteční v Česku na počátku října, se politická debata čím dál tím víc vyostřuje. Jedním z předvolebních témat se stala také problematika eutanazie a asistované sebevraždy, jež budí emoce nejen mezi občany, ale také napříč politickými stranami. Postoje politických subjektů se výrazně liší – a neshody panují i uvnitř vládní koalice.
Z aktuálních průzkumů vyplývá, že eutanazie a asistované úmrtí podporuje v Česku přes 70 % české veřejnosti. Téma tak získává na politické váze.
Hnutí STAN si do svého předvolebního programu zakotvilo bod týkající se prosazováni eutanázie a asistované sebevraždy, což vyvolalo velké obavy a kritiku ve veřejném prostoru. Proti tomuto návrhu se vymezuje stávající koaliční partner KDU-ČSL.
Jak uvedl pro iRozhlas náměstek ministra zdravotnictví a místopředseda strany KDU-ČSL Václav Pláteník, lidovci by nevstoupili do vlády se stranou, která by legalizaci eutanazie prosazovala. Podle jeho slov je otevírání tak citlivého tématu před volbami cynické. Varoval také před nebezpečným rozšiřováním eutanázie na jiné skupiny obyvatel, které podle jeho slov můžeme pozorovat v Kanadě, Belgii či Nizozemsku.
Vůči jeho kritice se vymezila poslankyně za hnutí STAN Michaela Šebelová, která v rozhovoru pro server iRozhlas zdůraznila, že eutanazie by měla být dostupná výhradně jako krajní řešení pro trpící, nevyléčitelně nemocné pacienty. Tato možnost by jim podle ní umožnila důstojný odchod. Zároveň však dodala, že podmínky pro její legální využití by měly být nastaveny co nejpřísněji a měly by odrážet výsledky odborné debaty právníků, etiků a lékařů, aby se zabránilo zneužití.