Právě jste otevřeli webovou verzi Dekarbo briefu, newsletteru serveru Euractiv.cz věnovanému dekarbonizaci. K odběru se můžete přihlásit zde. Ve svých schránkách či na webu Euractiv.cz ho naleznete vždy první pondělí v měsíci.
Na Evropu se valí americká ropa a plyn
Evropská unie se ve snaze vyhnout se devastujícím clům dohodla se Spojenými státy na navýšení dovozu v oblasti energetiky. V praxi to znamená více amerického LNG, ropy, jaderného paliva, ale také více amerických technologií na evropském trhu. Hodnota dovozu by se měla pohybovat kolem 250 miliard dolarů ročně, a to po dobu následujících tří let. Spojené státy jsou již dnes hlavním dodavatelem LNG i ropy do EU. Letos tvořil americký plyn 55 % dovozů LNG, u ropy to bylo 17 % v roce 2024. Od částky 250 miliard dolarů ročně jsme ale zatím daleko – v roce 2024 EU dovezla energetické produkty z USA přibližně za 80 miliard dolarů. Zvládne tedy Evropa dovézt tolik americké ropy a plynu, kolik slíbila? Evropský trh s ropou je silně komerčně řízený, a většina rafinerií v Evropě je soukromá. Přechod na americkou ropu by tak vyžadoval ekonomické či regulační pobídky – což je ale v tříletém horizontu těžko proveditelné. U ropy narážíme i na technický limit: evropské rafinerie nejsou všechny „stavěné“ na stejný typ suroviny. Americká je většinou lehčí a „sladší“ (má méně síry), zatímco část evropských provozů je historicky nastavená na těžší a „kyselejší“ směsi. Rychlá kompletní náhrada není snadná. U plynu je situace jiná, na kapacitách to neztroskotá. Mezi lety 2022 a 2024 přibyl v EU rekordní počet LNG terminálů. Celkově teď EU zvládne přijmout asi 250 miliard m³ LNG ročně, tedy víc než dvojnásobek současných dovozů. Otazník visí nad poptávkou. Evropa v posledních dvou letech spotřebu plynu stáhla zhruba o pětinu a část terminálů tak zůstala prázdná. Aby se slibované objemy z USA skutečně odebraly, musí se najít odbyt – největší potenciál má přitom výroba elektřiny. Provozovatelé plynových elektráren si tak mnou ruce. „Plynové elektrárny jsou aktuálně jediný reálný sektor, kde by se mohly tyto nové objemy uplatnit,“ říká například Martin Pacovský, investiční ředitel fondu ARETE Energy Transition. „Bude nutné nejen transformovat elektrárny spalující uhlí na plynové, ale postavit elektrárny na zelené louce,“ dodává. Nové zdroje by se přitom měly navrhovat tak, aby se do nich kromě klasického plynu mohl přimíchávat i vodík. K nakopnutí poptávky po plynu chce pak Komise použít platformu AggregateEU: ta sdružuje poptávku evropských odběratelů a páruje ji s dodavateli, konkrétně s americkým LNG pro období 2025 až 2050. Obchodní rozhodnutí ale zůstávají na firmách a budou záviset na cenách, kurzu i investicích. Realizace slibu o dovozu za 250 miliard dolarů ročně by každopádně znamenala, že americká ropa a LNG by pokryly přibližně 70 % evropské poptávky po těchto komoditách. To jde proti evropské snaze o diverzifikaci dodávek kvůli zajištění energetické bezpečnosti. A jde to i proti trendu dekarbonizace. Jakkoli Evropská komise nový rámec s USA prezentuje jako výhru pro transatlantické vztahy a stabilitu, zelené organizace bijí na poplach. Evropská environmentální kancelář (EEB) tvrdí, že stěžejní závazek nejde dohromady s cíli EU pro rok 2030. Nahrazení klasického zemního plynu LNG podle expertů navíc zvyšuje metanovou stopu kvůli zkapalňování a dopravě, metan je přitom násobně účinnější skleníkový plyn než CO₂. Komise kontruje, že časování se míjí: obchodně-energetická část dohody EU s USA má jen tříletý horizont, zatímco dekarbonizační cíle jdou daleko za něj. Tři roky ale nejsou drobnost. Do roku 2030 má EU snížit emise o 55 % a manévrovací prostor se zužuje – zbytek zátěže pak musí nést průmysl, doprava i budovy. A hned za rohem je další laťka: Komise navrhuje 90% pokles emisí do roku 2040. Jinými slovy, i „dočasný“ energetický obchod musí zapadnout do dekarbonizační trajektorie, jinak jde Evropská komise sama proti sobě.Co se odehrálo v uplynulém měsíci?
Energetický regulační úřad (ERÚ) vydal nové údaje pro spotřebu energií v první polovině roku. Češi podle nich spotřebovali více energie než před rokem. Spotřeba elektřiny meziročně vzrostla o 2,6 %, u zemního plynu dosáhl nárůst 13,2 %. Za první rok komunitní energetiky se ke sdílení elektřiny v Česku registrovalo téměř 42 000 výrobců a odběratelů a nasdíleli si více než 33 GWh elektřiny. Informovala o tom Unie komunitní energetiky. Evropská komise spustila veřejnou konzultaci ke dvěma klíčovým iniciativám – akčnímu plánu EU pro elektrifikaci a strategii EU pro vytápění a chlazení. Přísné emisní limity pro roky 2030 a 2035 „již nejsou proveditelné“ a je třeba změnit strategii, napsali evropští výrobci automobilů (ACEA) a dodavatelé (CLEPA) v dopise adresovaném předsedkyni Evropské komise Ursule von der Leyen. Létání v Evropě je stále výrazně levnější než cestování vlakem, přestože lety jsou emisně mnohem náročnější. Vyplývá to ze studie organizace Greenpeace. Evropa je výrazně závislá na dovozu kritických surovin z Číny, které mohou být zásadní pro přechod na bezemisní energetiku a zelenou transformaci. Řekly to expertky, které oslovila ČTK. Jde o vzácné zeminy, lithium, kobalt, nikl, ale také třeba solární panely.Jak dopadne emisní cíl pro rok 2040?
Na začátku léta Evropská komise navrhla cíl snížení emisí o 90 % do roku 2040. Na konci léta se rozhoduje o dalším osudu tohoto návrhu: Evropský parlament i členské státy totiž vstupují do rozhodující fáze debaty. V Evropském parlamentu vše začne 4. září, kdy se bude o návrhu debatovat ve výboru pro životní prostředí (ENVI). Zpravodajem je český europoslanec Ondřej Knotek (ANO, Patrioti), který navrhl cíl zcela zamítnout – to ale zřejmě neprojde. Do 8. září lze k jeho zprávě podávat pozměňovací návrhy, 23. září má poté výbor ENVI hlasovat a podle plánu by se 7.–8. října měla legislativa dostat na plénum Evropského parlamentu. Zatímco socialisté, liberálové, zelení a levice cíl snížení emisí o 90 % podporují, Patrioti a ECR jsou proti. Klíčová bude pozice lidovců (EPP), z jejichž řad však zaznívají rozdílná stanoviska. Souběžně se připravuje stanovisko průmyslového výboru EP (ITRE). Dánský sociálnědemokratický europoslanec Niels Fuglsang 28. srpna navrhl jít dál než Komise: zvýšit ambici nad 90 % a zakázat využití tzv. uhlíkových kreditů. Politické skupiny mohou podávat pozměňovací návrhy do 2. září, ITRE bude hlasovat 23. září. Stanovisko ITRE je poradní; rozhodující slovo má ENVI. Debata pokračuje i na úrovni členských států. Dánské předsednictví se snaží přesvědčit státy k dohodě ještě v září. Šance jsou ale malé. Dle zjištění redakce Euractiv.cz existuje k pondělí 1. září blokační menšina, jejíž součástí jsou Itálie a Francie. To jsou dvě velké země EU, bez jejichž souhlasu se věc nemůže pohnout dál. Dánské předsednictví se snaží přesvědčit blokující státy, jedná s nimi, ale zatím nenabízí nic výrazného. Nemusí přitom jít o ústupky pouze v rámci návrhu emisního cíle, ale i v jiných oblastech – což při vyjednávání není neobvyklé. Každopádně, velký posun je v září méně pravděpodobný, reálnější je říjen. V říjnu se totiž odehraje jak Rada pro životní prostředí (setkání ministrů), tak i Evropská rada (setkání premiérů, prezidentů), kde se bude rok 2040 rovněž řešit. Česká pozice je a bude odmítavá; do voleb se zajisté nezmění a po volbách zřejmě také ne. Na Česku to však nestojí – klíčová je nyní pozice zmíněné dvojice velkých členských států EU.Co nás čeká tento měsíc?
Pracovní skupiny Rady EU budou 2. září diskutovat o REPowerEU či o emisním cíli pro rok 2040. O den později se bude řešit na pracovní úrovni příprava na konferenci COP 30. Výbor pro průmysl Evropského parlamentu (ITRE) bude 4. září diskutovat o nízkouhlíkovém vodíku. Výbor ENVI bude jednat o cíli pro rok 2040. V Kodani se 4. a 5. září odehraje neformální setkání ministrů zodpovědných za energetiku. Tématem bude mimo jiné posilování evropské energetické infrastruktury. Dne 18. září se odehraje Rada pro životní prostředí, kde se očekává debata o cíli pro rok 2040.Newsletter vznikl s podporou European Climate Foundation.