Úvod / Ekonomika / Rozpočet EU / Evropské fondy / #jasnovEU – díl 18: Nechtějme dotace, chtějme zdravou krajinu

#jasnovEU – díl 18: Nechtějme dotace, chtějme zdravou krajinu

© Pixabay

Řepka odkvetla, dobrovolníci zachránili srnčata před sečením a z luk se odvážejí první letošní balíky sena. Jarní období nadávání na dotace by tak mohlo být za námi, letos se ale protáhlo a kdoví, jestli nepotrvá až do žní.

Rozhodně si totiž máme na co stěžovat.

https://twitter.com/pulkakone/status/1006564499833479169

Od té doby, co je Andrej Babiš ve vrcholné české politice, pozorujeme mnohem větší zájem médií a veřejnosti o dotace, které do naší země proudí díky společné zemědělské politice EU. Ano, je to samozřejmě tím, že Babiše půlka národa nenávidí, přičemž jedním z mnoha důvodů je Agrofert – mohutný kolos ovládající za podpory z evropských fondů české zemědělství.

Lidé žijící na venkově si však nešvarů spojených s dotováním zemědělství všímají již delší dobu.

Dotované zemědělské podniky všude sázejí řepku a kukuřici. O brambory člověk téměř nezavadí, a když ano, tak zjistí, že jsou vlastně nyní sázeny jinak než dříve – nikoli po vrstevnici, ale v rovných řadách, čímž pak vytvářejí kanálky či malé hrázky pro odtok vody.

Jo, přesně takhle to pak vypadá v obcích. Na dotace se tedy můžeme právoplatně zlobit – Česko totiž z evropských fondů dotuje něco, co škodí naší krajině a přispívá do kapes těm, co to nepotřebují.

Otázkou však zůstává – jsou vlastně dotace našemu zemědělství prospěšné, nebo z nich akorát těží určitá skupina lidí, zatímco česká krajina strádá?

Podobnou otázku si položil také Petr Havel, agrární analytik, který pozoruje český venkov. A my si nyní vypůjčíme úryvek z jeho blogu:

Nepřehledná houšť zemědělských dotací obsahující pilíře, programy, podprogramy, bodovací kritéria, výzvy nebo „kritéria podmíněnosti“ vytvořila stav, kdy může cíle, oprávněnost či naopak zbytečnost prakticky jakékoli podpory zpochybnit nebo obhajovat každý – a může mít ze svého pohledu pravdu. Tím je ovšem prakticky paralyzována diskuse o tom, co vhodné je a co vhodné není, zdali dotace zlepšují nebo naopak zhoršují konkurenceschopnost našeho zemědělství nebo potravinářství a především, co je zásadní a co je vedlejší.

Termín „paralyzovaná diskuse“ vystihuje české zemědělství skvěle. Zastavili jsme se ve věčném boji mezi velkými agrárními podniky a malými farmami. Nechceme Agrofert, nechceme bioplynky a nechceme dotovanou řepku, protože je to zlo.

Nechceme zemědělské obry, protože ničí naši půdu.

https://twitter.com/Arlaine139/status/993103548874358784

Nechceme dotace.

Všichni totiž ví, že přirozené konkurenční prostředí je mnohem lepší než dotacemi pokřivený trh. Realita je však taková, že bez dotací by spousta zemědělců na podnikání v tomto sektoru zanevřela. Nevyplatilo by se.

A mezi tím, co se tu handrkujeme, Evropská unie plánuje společnou zemědělskou politiku reformovat. A Česko dělá v Bruselu co? Pere se za co největší porce dotací pro naše podniky, pochopitelně.

Zkusme tedy dotace využívat lépe, než jsme to dělali doposud. Nechtějme dotace, chtějme pozitivní výsledky jejich čerpání – tedy dostatek kvalitních potravin a zdravou krajinu, půdu, vodu a vzduch pro nás i další generace.

Ať už je k tomu politická reprezentace nakloněna či nikoli, zkusme se alespoň zamyslet nad tím, co můžeme dělat lépe. Jako motivační příspěvek na závěr opět přikládáme citát z článku pana Havla.

Dnes zkratkovité dělení zemědělců na zlé velké a hodné malé tak úplně nefunguje – správně by se mělo rozlišovat na zodpovědné a nezodpovědné, a právě podle toho nastavovat pravidla dotací, když už se tedy bez nich neobejdeme.

Nějaké další nápady?

Seriál #jasnovEU vážně i nevážně osvětluje některá sporná témata spojená s EU. Inspiraci čerpá na sociálních sítích.