Přestože Česko se zatím neocitlo pod drobnohledem evropských institucí jako Maďarsko a Polsko, v posledních letech čelí liberální demokracie v tuzemsku jistému tlaku. Odborníci poukazují například na proměny mediální scény.
Táhnoucí se spor institucí Evropské unie s Polskem a Maďarskem ohledně ohrožení principu právního státu a unijních hodnot je daleko od svého rozuzlení.
Analytik
Kryštof Kruliš z Asociace pro mezinárodní otázky upozornil, že přestože je vzhledem k nastavení unijního právního systému správné, že instituce plní svou povinnost a vystoupily proti kontroverzním změnám v Polsku a Maďarsku, situace je silně zpolitizovaná. Zároveň podle něj existují pochybnosti, jestli EU přistupuje ke všem členským státům stejně kriticky.
Česká vláda je v tomto směru v komplikované diplomatické situaci. Na jednu stranu chce stát za dodržováním unijních pravidel, na druhou ale nechce poškodit vztahy se svými nejbližšími partnery ve Visegrádské skupině. Volí proto opatrný přístup.
Co se týká Polska, náměstek ministra zahraničí
Aleš Chmelař pro EURACTIV.cz uvedl, že Češi důvěřují schopnosti Evropské komise věcně diskutovat s Varšavou o problémech. V celé záležitosti vidí pozitivní posun a dialog by měl podle něj pokračovat. Stejně lehce vláda našlapuje i v maďarském případě. Ráznější byla ovšem Poslanecká sněmovna, která v říjnu 2018 označila hlasování Evropského parlamentu o sankčním řízení s Maďarskem za „chybné a nešťastné“.
Právní stát v zemích Visegrádské čtyřky: Z pilných žáků černé ovce
V Česku to jde z mírného kopce
Ve světovém žebříčku
Indexu vlády práva za období 2017–2018 patří Česku sedmnácté místo, z hodnocených zemí Visegrádské čtyřky je na tom nejlépe.
Podle
Zuzany Stuchlíkové z think-tanku EUROPEUM se v Česku nedá mluvit o systematickém ohrožování právního státu, objevují se však dílčí excesy, které posunují symbolickou hranici přijatelnosti v očích veřejnosti. Princip právního státu v České republice vykazuje v posledních letech dle hodnocení politologa
Lubomíra Kopečka z Mezinárodního politologického ústavu Masarykovy univerzity „mírné degenerativní tendence“.
Jako první přichází na řadu proměna mediální scény. „Kolem roku 2013 se docela výrazně změnil český mediální trh, kdy soukromí velkopodnikatelé začali kupovat média,“ podotkl Kopeček pro EURACTIV.cz a doplnil, že v posledních letech se také pravidelně objevuje kritika na téma „veřejnoprávní média špatně nebo málo informují o nějakém tématu“, která zaznívá z úst prezidenta, případně od některého z předsedů parlamentních stran. Podle politologa se jedná o mírný tlak, který není pozitivní, ale nepředstavuje dramatické ohrožení.
Stuchlíková poukázala na propad politické kultury u nejvyšších státních činitelů. „Jedná se zejména o rétorické výpady proti kritikům. Jak prezident, tak předseda vlády jsou známí pro kategorické odmítání jakékoli kritiky a znevažování politických oponentů. To samé platí pro projevy nesouhlasu ze strany občanů. Demonstrace, které proti nim v poslední době proběhly, ani jeden nepovažoval za důvod k reflexi,“ nechala se slyšet analytička.
Obecně je však v Česku podle Kopečka prostor pro širokou škálu názorů. „Pěkně je to vidět na složení parlamentu. Mít tam strany od Pirátů až po SPD je podle mě výrazem poměrně velké míry politického a koneckonců i společenského pluralismu v tomto státě. Kritici často nejsou vítáni, na druhou stranu pestrost názorů, která tady v tuhle chvíli existuje, zde nebyla ani v devadesátých letech,“ uvedl odborník.
Auditní mise Evropské komise v Česku. Jak probíhá kontrola dotací pro Agrofert?
„Osvícený monarcha“ v křesle prezidenta
Středobodem polského sporu s EU je rozsáhlá reforma soudnictví. Podle názoru Kryštofa Kruliše jsou z ústavního hlediska principy v České republice nastaveny správně a prozatím vykazují odolnost. „Na čem je potřeba v rámci právního státu pracovat, je zefektivňování a rychlost právního systému, aby lidé neměli pocit, že na spravedlnost musí dlouho čekat,“ podotkl analytik.
Podle Kopečka může být potenciálním rizikem přijetí navrhované reformy výběru soudců, kteří by se nově vybírali centrálně. Novinka prý může na jednu stranu znamenat sjednocení roztříštěného systému, který nahrává klientelismu, na druhou ovšem posílení vlivu výkonné moci na moc soudní. Otázkou podle něj ovšem je, jestli ke změnám vůbec dojde, protože nový ministr spravedlnosti chce návrh svého předchůdce přehodnotit.
Zuzana Stuchlíková připomněla podezření, že se kancléř prezidenta republiky
Vratislav Mynář pokoušel ovlivnit soudce. Tuto aféru komentoval i Kopeček. „Prezidentská kancelář příliš nerozlišuje, že soudce není státní úředník, který by byl součástí výkonné moci. Podle mě se nejedná o zásadní útok na nezávislost justice, ale spíše o to, jak v danou chvíli jeden z nejvyšších ústavních činitelů vnímá soudnictví,“ podělil se o svůj pohled s tím, že
Miloš Zeman vnímá českou liberální demokracii jako něco, co potřebuje „osvíceného monarchu“. „To samozřejmě není s liberální demokracií moc slučitelné,“ dodal Kopeček.
Kvalitu právního státu také ovlivňuje přístup země k akademikům, náboženským skupinám, menšinám nebo neziskovým organizacím. I zde se objevují menší či větší tendence jejich omezování.
„V létě 2018 premiér inicioval debatu o potřebnosti neziskových organizací, a prezident je dlouhodobě ve sporu s akademickou obcí, protože odmítá jmenovat některé profesory,“ připomněla Stuchlíková. České vysoké školství se však podle Kopečka jinak těší až nadprůměrné míře autonomie. Jako omezování největší náboženské skupiny v Česku, katolíků, může být vnímáno zdanění církevních restitucí. Podle politologa je však zdanění pouze ústupkem komunistům ve snaze udržet křehkou vládní koalici, a nakonec narazí na ústavně-právní mantinely.
Další spolupráce Visegrádu je nejasná. Téma migrace čtyřku spojilo i rozdělilo zároveň
