Za necelé dva měsíce nás čekají volby do Evropského parlamentu, pro které se vžilo pojmenování volby „evropské“. Takový termín je ale zavádějící a může působit více škody než užitku.
Autorem komentáře je Vít Dostál, ředitel Výzkumného centra Asociace pro mezinárodní otázky.
Spojení „evropské volby“ nezná česká ani evropská legislativa, které hovoří jen o volbách do Evropského parlamentu. Není těžké vystopovat, že jedním z propagátorů výrazu „evropské volby“ je samotný Evropský parlament. Tato instituce usiluje různými kampaněmi o co největší povědomí o blížícím se hlasování. Nazývání je „evropskými“ – tedy těmi volbami, které rozhodují o budoucnosti Evropy – tak je logickým a promýšleným tahem, který k nim má přivábit jinak poměrně netečné Evropany. Označení často zaznívá i v médiích a z úst politických představitelů.
Volby do Evropského parlamentu 2019
Potíž je v tom, že stejně tak by měly být za „evropské“ volby považovány i všechny volby v jednotlivých členských státech. Evropský parlament se sice v politickém systému EU těší stále vlivnější pozici, důležitější hlas ale nadále mají členské státy. Prostřednictvím Rady EU jsou Parlamentu partnerem i rivalem a spolurozhodují o přijímaní legislativy, někdy stanoviska EU určují samostatně a premiéři s prezidenty na Evropské radě vytyčují hlavní mantinely dalšího směřování EU. Německé parlamentní nebo francouzské prezidentské volby jsou tak v jistém ohledu mnohem „evropštějšími“ než blížící se volby do Evropského parlamentu, neboť více ovlivňují další osud integrace.
Problém tak tolik není v zjednodušeném pojmenování a snad ani v důmyslné reklamě Evropského parlamentu na sebe sama. Nebezpečné bude, pokud skrze květnové hlasování podlehneme dojmu, že politika EU vzniká výhradně v Bruselu či ve Štrasburku a zapomeneme na státy jako na její klíčové tvůrce a na vlády, které se i za svoji evropskou politiku musí svým občanům zodpovídat. S nadsázkou lze navrhnout, že férové by bylo, pokud by evropské instituce dbaly na zviditelňování evropských témat i u národních voleb (někde snad i u voleb regionálních). Pokřiveného vnímání EU jako něčeho vzdáleného, do čeho vlastně nemůžeme příliš mluvit, máme zejména v Česku více než dost.
Klíč k eurovolbám #2: Pravomoci a úkoly Evropského parlamentu