Oběhové hospodářství a jeho zohledňování při nákupech veřejných institucí se stává v rámci Evropské unie velmi aktuálním trendem. Kromě nastavování legislativního rámce nebo ekonomických nástrojů typu úlev či pobídek lze jako další ekonomický nástroj využívat rovněž kupní sílu veřejného sektoru.
Článek původně vyšel v březnovém čísle časopisu Odpadové fórum, odborného měsíčníku pro průmyslovou a komunální ekologii.Právě i s ohledem na potenciál kupní síly veřejných institucí publikovala o dva roky později Evropská komise na svém webu metodiku
Public Procurement for a Circular Economy. V severských zemích se cirkulárním aspektům ve veřejných zakázkách věnuje například publikace
Circular Public Procurement in the Nordic Countries z roku 2017. Dánské království v září 2018 přijalo speciální strategii pro oběhové hospodářství.
Globální iniciativa OSN
I z těchto jednotlivostí lze oprávněně soudit, že kromě iniciativ na úrovni evropské a národní zapadají do kontextu šíření cirkulární ekonomiky rovněž iniciativy na úrovni globální. V loňském roce publikoval program OSN pro životní prostředí (UNEP –
www.unenvironment.org) materiál s titulem
Building Circularity into our economies through Sustainable Procurement, jehož smyslem je mobilizovat veřejné instituce, aby svými nákupy podporovaly rozvoj cirkulární ekonomiky, tedy ekonomiky, která dbá na maximální výtěžnost materiálů a využívání odpadů jako surovin.
V kontextu cílů udržitelného rozvoje (a jmenovitě cíle 12.7 „Prosazovat udržitelné postupy v zadávání veřejných zakázek“) materiál vyzdvihuje veřejný nákup jako klíčový strategický nástroj globálních snah o dosažení udržitelné výroby a spotřeby.
Materiál se odvolává na významný podíl veřejných nákupů na trhu (jmenovitě okolo 12 % HDP v členských státech OECD, ale až 30 % v zemích globálního Jihu). Tento nezanedbatelný podíl by (vedle dotací, poplatků či daňových nástrojů) mohl a měl být využíván jako podpůrný ekonomický nástroj, jehož prostřednictvím mohou státy podpořit posun od ekonomiky lineární k cirkulární, tedy k tomu, aby se z již jednou zpracovaného materiálu získal maximální užitek.
Komise navrhla tři varianty trvale udržitelného rozvoje v EU
Autoři staví cirkulární veřejné nakupování na dvou pilířích. Jednak jde o nákupy „cirkulárních produktů“ – sem spadá nákup výrobků, které mají delší trvanlivost (při zachování jejich funkčnosti a výkonu), a o vývoj kritérií pro cirkulární zadávání (týkající se například spolehlivého prokazování složení výrobků z hlediska obsahu druhotných surovin).
Druhým pilířem je pak podpora inovativních způsobů nakupování. V jeho rámci je kladen důraz například na požadavky na zpětný odběr materiálu ze strany dodavatele, využívání sdílení nebo „nevlastnického“ přístupu k uspokojení potřeby.
Materiál obsahuje klíčová doporučení pro zadavatele, která jsou však relevantní nejen pro zapojení cirkulárních aspektů, ale dá se říct, že mohou být aplikovány obecně:
- Odhodlat se začít a postupně se zlepšovat
Po zadavatelích nelze požadovat, aby v krátkém čase kompletně obměnili vlastní nákupní praxi. V takovém případě by narazili jak na limity v rámci vlastní organizace, tak na nepřipravené dodavatele.
- Postupovat od jednoduchých příkladů
Pro začátek se hodí zejména jednodušší řešení, která nabízejí dosažení benefitů při minimálním zatížení zadavatele z hlediska přípravy zakázky. Úspěšnou realizací menšího nákupu zadavatel získá znalosti, zkušenosti a odvahu potřebné pro nákupy ve větším měřítku.
- Definovat priority
Nahodilá a nesystematická aplikace požadavků v oblasti cirkulární ekonomiky snižuje míru jistoty dodavatelů (oproti situaci, kdy zadavatel postupuje dlouhodobě konzistentně a své záměry v oblasti veřejných nákupů v předstihu sděluje). Kromě toho mohou izolované případy takovýchto požadavků (nejde-li o pilotní zakázky) působit na kontrolní orgány podezřele a vyžadují dobré odůvodnění, proč zrovna v daném případě došlo k uplatnění uvedeného kritéria.
Je tedy vhodné, aby byly cíle nákupů v oblasti udržitelnosti propojeny se strategickými cíli zadavatele. Odkazem na propojení nákupů s vlastními strategickými cíli zadavatel snáze odůvodní, proč příslušný požadavek v zakázce uplatnil.
Roztočení „cirkulárního kola“
- Uvažovat a postupovat systematicky
Prosazování cirkulárních aspektů ve veřejných zakázkách zhusta není otázkou jednoho odstavce uvedeného v zadávací dokumentaci. Aplikace cirkulárních přístupů vyžaduje promýšlení a nastavování podmínek, a to nejen pro jednu zakázku, ale pro celou nákupní praxi zadavatele.
Na druhou stranu: Je jednoznačně neefektivní, pokud zadavatel realizuje jedinou zakázku s využitím cirkulárních aspektů a následně na jakékoli další aspekty udržitelného nakupování rezignuje.
- Včas zapojit trh/dodavatele
Když zadavatel uplatňuje požadavky, které jdou nad rámec běžných požadavků, může být jejich uvedení až v zadávací dokumentaci z časového hlediska nepřiměřené. Zvláště v případě, kdy zadavatel vyvíjí vlastní kupní silou vliv na trh, aby jej posunul k vyšší míře udržitelnosti, je namístě hledět na dodavatele jako na partnery, komunikovat s nimi, sdělovat jim cíle zadavatele v dostatečném předstihu. A v neposlední řadě jim i naslouchat, aby byly podmínky nastaveny realisticky a mohly vést k transparentní soutěži o nabídku co nejvýhodnější (mj. i z hlediska udržitelnosti). Takovémuto cíli slouží například nástroje typu předběžná tržní konzultace nebo typy zadávacích řízení umožňující jednání.
- Sdílení vlastní praxe
Vyzkoušené a osvědčené přístupy je namístě náležitě prezentovat nejen interně, ale i navenek. Dosažení úspěchu může dovnitř organizace působit jako motivace k dosahování dalších a lepších výsledků. Externím zájemcům o problematiku tím pak můžeme dát návod, jak v případě uplatňování udržitelných (tedy i cirkulárních) aspektů ve veřejném nakupování postupovat.
Příklady nastíněné v publikaci pocházejí z Evropy (mj. z Nizozemska), Asie (Jižní Koreje) i Afriky (Jihoafrické republiky). Naznačují, že tranzit k cirkulární ekonomice může přinést pestrou škálu benefitů. Předně dochází zcela přirozeně ke snižování nároků na primární zdroje a k omezování produkce odpadů. Vznikají nová pracovní místa v perspektivních odvětvích, a to i taková, která mohou zastávat osoby s různými typy znevýhodnění.
Problematika cirkulární ekonomiky a účinného využívání zdrojů
