Vypovědět „Lisabon“ a zbavit se evropských povinností? Nesmysl

V Poslanecké sněmovně se objevil návrh, aby Česko vypovědělo Lisabonskou smlouvu, a nemuselo tak nadále implementovat legislativu EU. Něco takového ale není možné. Proč by se jinak Britové „obtěžovali“ se zdlouhavým brexitem? Podle řady českých euroskeptiků představuje současná a v jejich očích nedostatečná reakce Evropské unie na pandemii koronaviru další důvod, proč by Česká republika měla spolek opustit. Nejčastější návrhy na „osvobození od diktátu EU“ hovoří o referendu o vystoupení země z Unie, tedy o následování britského příkladu. S alternativním způsobem přišel minulý týden lídr Trikolóry Václav Klaus ml. „Dovoluji si požádat o zařazení bodu, který se jmenuje jednostranné vypovězení Lisabonské smlouvy Českou republikou,“ řekl svým kolegům poslancům a dodal, že návrh při neúspěchu hodlá předkládat opakovaně. Klaus si podle svých slov od tohoto potenciálního kroku ČR slibuje, že se tím „ukončí nadvláda Evropské unie nad naší zemí“, a čeští zákonodárci už nebudou muset přijímat unijní legislativu.

Poslanci neschválili návrh Václava Klause ml. na jednostranné vypovězení Lisabonské smlouvy.

— ČT24 (@CT24zive) April 7, 2020

I když návrh získal jen mizivou podporu a pravděpodobně se jednalo pouze o protestní gesto, je zajímavé podívat se na to, jestli by při jiné konstelaci parlamentu a vlády byl podobný krok vůbec proveditelný. Odhlédněme při tom od motivace návrhu a od toho, jestli je jeho cíl žádoucí nebo ne.

Cestování časem nebo Czexit se vším všudy?

V prvé řade je důležité si ujasnit, co Václav Klaus vůbec zamýšlel „vypovězením Lisabonské smlouvy“. Zda odmítá primární právo Evropské unie v celé jeho podstatě, nebo pouze jeho nejnovější „verzi“, která platí od roku 2009 po ratifikaci tzv. Lisabonské (reformní) smlouvy (LS). Právě přijetí „Lisabonu“ mnozí euroskeptici i další kritici EU považují za moment, kdy se evropská integrace vydala nesprávným směrem. Je také důležité upozornit, že současná Unie nefunguje na základě Lisabonské smlouvy, ale na základě Smlouvy o EU a Smlouvy o fungování EU – LS představovala pouze „návod“, podle kterého se tyto dvě smlouvy naposledy měnily. Odborník na ústavní a evropské právo Robert Zbíral z Právnické fakulty Masarykovy univerzity redakci vysvětlil, že pokud Klaus zamýšlel, „že by se ČR [tímto krokem] jednostranně vrátila do právního režimu před 1. prosinec 2009“, tedy před přijetí Lisabonské smlouvy, tak něco takového není reálné. Právo totiž takto nefunguje. Zbíral nabídl i alternativní výklad. „Jestliže chtěl [Václav Klaus] říci, že by se na nás LS neměla vztahovat, tak tato možnost samozřejmě existuje, jen místo ,jednostranného vypovězení LS‘ je třeba ji nazývat správným jménem, tedy jako jednostranné vystoupení z EU (čl. 50 SEU),“ poznamenal právník. Česko by si tedy muselo projít stejným procesem jako Velká Británie, která své vystoupení z Unie řeší už od roku 2016. Jedná se o velice komplexní proces zahrnující mnoho aktérů, který ještě navíc zdaleka není u konce. Mezitím pro Brity stále platí mnohá unijní pravidla. „Obejít“ je jednostranným a okamžitým vypovězením smluv zkrátka nejde.

Brexit: Od osudného referenda až po vyjednané dohody

Nepřevzaté směrnice

Usnesení předložené Václavem Klausem obsahovalo také bod, který by při schválení zavazoval vládu, „aby okamžitě stáhla z programu Parlamentu veškeré evropské směrnice a nařízení.“ Takový krok by se rozhodně neobešel bez odezvy, české zákonodárné orgány jsou vázány transponovat (směrnice) či implementovat (nařízení) veškerou evropskou legislativu. Pokud pravidla nedodrží, čeká je řízení pro nesplnění povinnosti. Jen za rok 2019 (do konce listopadu) bylo s ČR vedeno 59 takových řízení. Ty nakonec mohou skončit žalobou na členský stát, případně také finanční sankcí. Jak informovala v únoru ČTK, z vládní zprávy vyplývá, že Česku chybělo do konce loňského listopadu převést do tuzemského právního řádu šest směrnic EU. Patří mezi ně i sporná regulace pro držení střelných zbraní, která měla být přijata do poloviny ledna. V počtu nepřevzatých směrnic patřilo Česko k průměru v porovnání s ostatními státy EU. Tzv. transpoziční deficit se ale do konce loňského listopadu povedlo meziročně snížit na hodnotu kolem 0,5 procenta. Lze si jen představovat, co by se dělo, kdyby ČR odmítla projednat „veškeré evropské směrnice a nařízení“.

Většina Čechů odmítá referendum o czexitu