Turecký prezident Erdogan naplnil své výhrůžky a na konci února „otevřel migrantům bránu do Evropy“. Server EURACTIV.cz přináší shrnutí relevantních události posledních měsíců, které vedly až k současné dynamické krizi na vnější hranici EU.
Turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan na konci února oznámil, že řecko-turecká hranice je otevřená, a bezpečnostní složky přestaly bránit migrantům dočasně pobývajícím na tureckém území v cestě přes vnější hranici EU do Evropy. Konkrétně Řecko se postupně dostávalo pod tlak čím dál většího množství migrantů a stupňovaly se konflikty s pohraniční stráží. Řekové zároveň dočasně suspendovali možnost podávat žádosti o azyl, což šlo proti pravidlům mezinárodního i unijního práva. Politoložka Lucie Tungul vidí za krokem Turecka snahu udělat velké gesto a zatlačit na Evropskou unii, aby mu pomohla financovat vytvoření nákladné bezpečnostní zóny pro migranty.
Řecko pod vedením premiéra Kyriakose Mitsotakise svoji hranici tvrdě střežilo, postupně mu kapacity pomohla doplnit také EU a její členské státy. Mezi Řeckem a Tureckem zároveň probíhal mediální souboj o interpretaci celé situace. Rozepře mezi Turky a Evropou visely a visí především v tom, kdo ve skutečnosti porušuje dohodu EU-Turecko z roku 2016. Proběhla také řada diplomatických jednání, která prozatím k vyřešení situace nevedla. Průběh samotné krize byl velmi dynamický, klidné dny střídala intenzivní snaha migrantů dostat se přes řeckou hranici a tvrdá reakce pohraničníků, podle Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky a Mezinárodní organizace pro migraci nepřiměřeně násilná.
Krize na hranicích se kvůli bezprecedentním opatřením států v boji proti šíření koronaviru uklidnila, stále však zdaleka není vyřešená. Například podle Carla Bildta z evropského think-tanku European Council on Foreign Relations Evropa pod tlakem Turecka obstála. „Snaha Ankary použít uprchlíky jako ‚zbraň‘ proti EU jednoduše nezafungovala. Byl to řízený tlak na vnější hranici, kterému Řecko i EU odolaly,“ napsal na Twitter. V červnu se začínaly objevovat nové signály, že by krize mohla opět eskalovat, protože došlo k postupnému uvolňování karanténní opatření.
Evropská unie se určitě do budoucna neobejde bez dlouhodobějšího řešení. Zatím marně hledá komplexní a pro všechny přijatelný přístup ke společnému azylovému systému a ke zvládání migrace, který by nahradil mnohými kritizovanou dohodu EU s Tureckem. Někteří odborníci jako analytička Karolina Lahučká z AMO vidí potenciál v aktualizaci této dohody, podle jiných ale tento přístup nemá budoucnost. Kritická zůstává také situace v přeplněných hotspotech na řeckých ostrovech.
Evropská komise měla po Velikonocích přijít s novým návrhem komplexního Evropského paktu o migraci a azylu, později se ovšem datum přesunulo na přelom června a července. Eurokomisařka pro vnitřní věci Ylva Johanssonová nicméně v červnu odhadla, že představení paktu přijde kvůli jiné neodkladné agendě patrně až po létě. Nové datum zveřejnění politiky je 30. září. Potvrdila se tak březnová slova politoložky Heleny Bauerové o tom, že na skutečnou reformu si EU musí počkat. Posunout věci kupředu má v plánu německé předsednictví EU, které potrvá od července do prosince, a k dosavadním plánům Komise chce přidat ještě vlastní návrhy.
Nová úroveň sporu se rozhořela v červenci. Řecko a Turecko se přou o právo na podmořská naleziště zemního plynu, s čímž je spojeno rozdělení námořních teritorií. Konflikt mezi těmito dvěma členskými zeměmi NATO by podle některých mohl dosáhnout až vojenských rozměrů.