Evropské země i evropské instituce jsou v poslední době otevřenější vůči jaderné energetice, a to i co se týče její podpory. „Bitva o jádro“ však podle českého europoslance Alexandra Vondry ještě není vyhraná.
Zatímco před lety se řada evropských zemí v čele s Německem a Španělskem obracela vůči jádru jako zdroji zády, v poslední době se situace mění a některé země začínají být k jaderné energetice opět otevřenější.
Například Belgie otočila a ustoupila z plánovaného odklonu od jádra, zatímco Itálie se dekády po uzavření poslední „jaderky“ chystá na návrat k tomuto zdroji. Právě o tyto dvě země se rozšířila na unijní půdě pro-jaderná aliance, ve které je také Česko, a která tak čítá už 14 členů.
Změna lze zaznamenat i ve zmiňovaném Německu, kde sice stopka jaderné energii trvá, na evropské úrovni už ale země pod vedením kancléře Friedricha Merze neblokuje některá pro-jaderná opatření.
Dobře by to pro jádro mohlo vypadat i do budoucna. „Podle toho, jak se debata proměňuje v posledních letech, soudím, že podpory pro jádro bude spíše přibývat, respektive jí nebudou kladeny další překážky. Jedna věc je politická podpora, ale druhá je financování,“ řekl redakci Martin Jirušek, expert z brněnské Masarykovy univerzity.
Podle českého europoslance Alexandra Vondry (ODS, ECR) dnes už není jádro v EU „sprostým slovem“, ale jeho silnější podpora má před sebou ještě dlouhou cestu. „Jaderná koalice v Evropě i The Net Zero COP28 Initiative nabývají na významu, ale existuje i velmi silný ideologický blok, který odmítá jádro jako zdroj čisté energie budoucnosti,“ sdělil redakci politik, podle něhož je dosažení uhlíkové neutrality v roce 2050 bez jádra nerealizovatelné.
Renesance se nekoná
I když se debata o jádru v Evropě mění, renesance se zatím nekoná. „Je tu větší vůle nové zdroje stavět než v minulé dekádě. To ale neznamená, že se nějaké renesance dočkáme,“ uvedl Jirušek.
Budování jaderných zdrojů je totiž velmi finančně náročné a komerční zdroje nestačí. „Takže rozhodující bude, jestli budou státy ochotné do projektů nalít veřejné peníze. A to je silně politická otázka, na jejíž řešení nemusí mít každý politik kuráž,“ vysvětlil odborník.
Naděje po roce 2028
Špetku kuráže ale ukázala Evropská komise, když v létě předložila návrh víceletého unijního rozpočtu na roky 2028-2034. Nejenže Komise vyčlenila v návrhu více peněz na jadernou bezpečnost, vyřazení z provozu a výzkum fúze, ale přišla také s novým Fondem konkurenceschopnosti, který by mohl financovat jadernou technologii.
Fond konkurenceschopnosti má totiž zčásti financovat „čisté technologie“, které definuje Akt o průmyslu pro nulové čisté emise (NZIA) z roku 2024. To by znamenalo, že jaderné štěpení a jeho dodavatelský řetězec jsou způsobilé pro financování.
Další zdroje z budoucí evropské kasy by mohly využít členské státy přímo ze svých národních obálek. V příloze návrhu totiž Komise uvádí, že je podpora jaderné energie možná. Informovala o tom agentura Reuters.
Podle Vondry je to dobrý signál, ale zatím ne důvod k oslavám. „Klíčové postavy jaderné energetiky, místopředsedkyně Komise pro čistou transformaci Teresa Ribera a eurokomisař pro energetiku Dan Jorgensen, navzdory mnoha mým apelům tvrdohlavě strkají hlavu do písku a na otázky ohledně rovných podmínek pro jádro dávají nicneříkající odpovědi“.
Europoslance a členské státy nyní čeká náročné a dlouhé vyjednávání o konečné podobě rozpočtu. Zda jej větší podpora jádra přežije, tak zatím jasné není.
Všechny výstupy realizované v rámci této spolupráce jsou dostupné pod tímto odkazem.
